Nejste přihlášen. Přihlaste se, nebo se zaregistrujte.
Diskusní fórum k návrhovému systému Formica » Dotazy a náměty ke schematickému editoru » Automaticke ukladani
Stránky 1
Chcete-li přispívat, musíte se přihlásit nebo projít procesem registrace.
Dobry den, napadlo me, jestli by to nebyla uzitecna funkce. Budto jednoduse po predem nastavene dobe provadet ulozeni nekam bokem do docasneho souboru, pro schematicky editor dejmetomu Nazevoriginalu-AutoSave.sc$, s tim, ze pri zavreni schematu po dotazu na ulozeni zmen se tento soubor odstrani..
Něco takového mimochodem loni krátce prošlo testovací verzí Layoutu, ale nevzbudilo větší odezvu.
Automatický backup (by) byl řízen dvěma parametry, intervalem a počtem úrovní souborů (ten ale ve skutečnosti nebyl implementován). Fungovalo to takhle:
1) Editačním zásahem do desky (při vynulované vlajce) se naplánoval čas backupu (= aktuální čas + interval) a nastavila vlajka bránící tomu, aby byl dalšími zásahy čas backupu přepisován.
2) Kdykoliv systém procházel hlavní smyčkou v nějakém neutrálním režimu ukazatele, zkontroloval se okamžitý čas. Pokud byl vyšší než naplánovaný čas backupu, deska se zapsala do souboru a shodila vlajka.
Podmínka s hlavní smyčkou a neutrálním režimem byla nezbytná z toho důvodu, že jinak by se deska mohla uložit v nekonsistentním stavu. Na druhé straně tak ovšem člověk mohl hezkou dobu pracovat třeba v editoru součástky, aniž by jakýkoliv backup proběhl. Mechanismus spouštěný (až) editačním zásahem tam zase byl proto, aby se uživateli nepřepsaly všechny úrovně backupových souborů stejným obsahem, zatímco byl na obědě.
Chtěl jsem to tehdy celé ještě nějak provázat také s těmi backupy, které se vytvářejí v okamžiku explicitního ukládání desky (klávesou F2) -- i těch by totiž mohlo být několik úrovní (spíše než dosavadní jediná) --, ale místo toho jsem vše prozatím odložil k ledu.
Něco takového mimochodem loni krátce prošlo testovací verzí Layoutu, ale nevzbudilo větší odezvu.
Mozna jsem tomu nevenoval vetsi pozornost, zapomnel, nebo tou dobou jeste desky nedelal, bylo to nekde nejak diskutovano?
Podmínka s hlavní smyčkou a neutrálním režimem byla nezbytná z toho důvodu, že jinak by se deska mohla uložit v nekonsistentním stavu.
To zcela chapu a souhlasim, vetsinou se jedna o operace v jednotkach sekund.
Na druhé straně tak ovšem člověk mohl hezkou dobu pracovat třeba v editoru součástky, aniž by jakýkoliv backup proběhl.
A toto me docela vadi, ze kdyz edituji soucastku delsi dobu, ze musim cas od casu proste editaci prerusit, ulozit desku a zase pokracovat v editaci - proste behem editace neni nejaka moznost ulozit desku i s rozpracovanou soucastkou: "rozdelanou soucastku v procesu na pozadi vloz do schematu tak jak je (nemelo by to nicemu vadit, vzdyt rucne to mohu udelat take) a desku uloz". tato funkce by navic mela byt totozna s funkci File | Save..., aby slo pouzit stejne makro (vtipne je, ze ho instinktivne mackam i v editaci symbolu, kde se misto toho nyni provede funkce Store.)
Mechanismus spouštěný (až) editačním zásahem tam zase byl proto, aby se uživateli nepřepsaly všechny úrovně backupových souborů stejným obsahem, zatímco byl na obědě. Chtěl jsem to tehdy celé ještě nějak provázat také s těmi backupy, které se vytvářejí v okamžiku explicitního ukládání desky (klávesou F2) -- i těch by totiž mohlo být několik úrovní (spíše než dosavadní jediná) --, ale místo toho jsem vše prozatím odložil k ledu.
Otazkou je, zda by toto nemelo byt spise jen u rucniho ukladani, protoze u automat.ukladani jde o to, neprijit o dlouho neulozenou praci, a nikoliv mit k dispozici jednotlive faze kresleni (kterych lze docilit funkci Undo). Dale, jestli by uzivatele ocenili moznost hlubsi hostorie za cenu hromadky souboru v adresari navic.
mohli bychom prozatim zkusit ozivit zakladni funkci AutoSave. Skoda, ze se k tematum nevyjadruje vice lidi..
Před lety jsem o Autosave přemýšlel, nicméně tím, že používám i jiné vývojářské nástroje, mačkám klávesu F2 více či méně automaticky. Verze také vytvářím vždy po naplnění pocitu uspokojení s výsledkem. Věřím však, že těm, kdo Formicu používá jen občas, může autosave chybět.
Já coby dlouholetý uživatel a propagátor Formicy jsem si na klávesu F2 rovněž postupem času zvykl a více méně mi auto save vadilo a vypl jsem si ho. Teď zkouším co bylo již dříve ve fóru uvedeno nějaké defaultní nastavení layoutu při otevření schematiku, abych nemusel stále to v dimensions měnit.Zatím se mi to moc nedaří a vždy to musím "dočesat". Problém bude asi v tom, že budu muset asi z defaultní knihovny vytáhnout do své ty nejdůležitější věci, které používám a té pak nastavit nejvyšší prioritu! S pady by to určitě šlo, ale neumím nastavit defaultně line 0,8mm namísto 0,3mm.Přeji všem hezké Velikonoce.
Petr Horský napsal:Na druhé straně tak ovšem člověk mohl hezkou dobu pracovat třeba v editoru součástky, aniž by jakýkoliv backup proběhl.
A toto me docela vadi, ze kdyz edituji soucastku delsi dobu, ze musim cas od casu proste editaci prerusit, ulozit desku a zase pokracovat v editaci - proste behem editace neni nejaka moznost ulozit desku i s rozpracovanou soucastkou: "rozdelanou soucastku v procesu na pozadi vloz do schematu tak jak je (nemelo by to nicemu vadit, vzdyt rucne to mohu udelat take) a desku uloz". tato funkce by navic mela byt totozna s funkci File | Save..., aby slo pouzit stejne makro (vtipne je, ze ho instinktivne mackam i v editaci symbolu, kde se misto toho nyni provede funkce Store.)
Ve schematickém editoru by se možná schema z editoru součástky ukládalo v principu snáze, protože vytvářenou součástku lze přidat k předlohám (nemusí mít instanci), ale v Layoutu by program musel pouzdro umístit někam na desku a stejně tak by si musel domyslet i jméno. Prakticky by to ovšem bylo v obou případech dost složité (ukládání na disk by vyžadovalo přepnutí celého kontextu editorů). Z programátorského hlediska by se možná dalo podobného efektu dosáhnout snáze tím, že by editor uměl otvírat více editačních oken, což by zřejmě přineslo i další výhody. Dohromady to ale znamená, že ve verzi 4.x se do něčeho takového asi nebudeme pouštět.
Petr Horský napsal:Mechanismus spouštěný (až) editačním zásahem tam zase byl proto, aby se uživateli nepřepsaly všechny úrovně backupových souborů stejným obsahem, zatímco byl na obědě. Chtěl jsem to tehdy celé ještě nějak provázat také s těmi backupy, které se vytvářejí v okamžiku explicitního ukládání desky (klávesou F2) -- i těch by totiž mohlo být několik úrovní (spíše než dosavadní jediná) --, ale místo toho jsem vše prozatím odložil k ledu.
Otazkou je, zda by toto nemelo byt spise jen u rucniho ukladani, protoze u automat.ukladani jde o to, neprijit o dlouho neulozenou praci, a nikoliv mit k dispozici jednotlive faze kresleni (kterych lze docilit funkci Undo). Dale, jestli by uzivatele ocenili moznost hlubsi historie za cenu hromadky souboru v adresari navic.
Samozřejmě jsem to nemyslel tak, že by se automaticky a explicitně vytvářené backupy dostávaly do stejné posloupnosti souborů, ale že by tam mohly být společné mechanismy pro udržování takových posloupností. Mám-li např. schema <schema>.sch, automaticky by mi vznikala řada souborů <schema>.a01.sc$, <schema>.a02.sc$ až <schema>.aM.sc$ a explicitně (tj. po F2) <schema>.b01.sc$ až <schema>.bN.sc$, kde M a N by byly parametry, kterými by se to celé ovládalo (popřípadě vypínalo).
Jinak při dostatečné hloubce undo bufferu v něm sice opravdu všechno je, ale nespoléhal bych na to, že je tak jednoduché z něj s jistotou dostat právě ten předchozí stav, který mám na mysli. Spíše souhlasím s tím, co napsal pan Löffler, a sám při práci postupuji stejně. Samočinně vytvářenou posloupnost backupů si ovšem dosud nahrazuji kopírováním naposled uložené verze do stejného adresáře pomocí Windows Exploreru.
Stránky 1
Chcete-li přispívat, musíte se přihlásit nebo projít procesem registrace.
Diskusní fórum k návrhovému systému Formica » Dotazy a náměty ke schematickému editoru » Automaticke ukladani