Omezení a ceny jednotlivých verzí

Dobrý den, děkuji za příspěvek.

Ani já nejsem obchodník (ačkoliv Formicu mohu prodávat také přímo a občas to i skutečně dělám), a navíc toto fórum je určeno k diskusi technických otázek, nikoliv obchodních (viz též http://www.formica.cz/forum/misc.php?action=rules).  Proto bych se rád pokusil odpovědět Vám především z technického hlediska.

Na ceně nižších verzí Formiky má bohužel dost velký podíl cena hardwarového klíče.  Ta je 1280 Kč + DPH, kterou amatérovi již nikdo neproplatí.  Ohlédnu-li se zpět, je zřejmé, že těžiště důvodů, proč klíče užíváme, leží v historii.  (Možná je v tom i určitá neskromnost, vzpomenu-li si, jak mi v roce 1990 kdosi nabízel ke zkopírování -- jakožto dle jeho mínění praktickou věc -- mou vlastní utilitku pro práci s češtinou, která se k němu nějakými cestami dostala.  Kdyby se však podobnými cestami tehdy šířil i F. Mravenec, nyní bych se se vší pravděpodobností zabýval něčím jiným a Formica by zřejmě vůbec nevznikla.)  Dnes ale není vyloučeno, že časem budeme nějakou menší verzi prodávat bez klíče.

Sám se vždy cítím dost nesvůj, mám-li Formicu prodat někomu, o kom předpokládám, že ji použije jen k nevýdělečným účelům.  Návrhový software má uživateli vydělávat, a u velké většiny uživatelů to opravdu dělá.  Není-li užíván pouze příležitostně, jeho pořizovací cena je přitom jen malým zlomkem celkových nákladů na vývoj desek.  (Stačí ji porovnat s osobními náklady na návrháře.  Možná bych tu ještě poznamenal, že představíme-li si dva návrhové systémy, z nichž jeden umožňuje např. o 10 % efektivnější práci než ten druhý, jednoduchá kalkulace ukáže, že právě z důvodu osobních nákladů vychází při jen trochu pravidelnějším využívání ten méně efektivní systém i zadarmo drahý.)

Teoreticky by asi bylo možné zavést vedle standardních a výukových licencí ještě nějaké nevýdělečné (podobně jako jsou např. u Eaglu).  Možná k něčemu podobnému jednou dojde.  Ale dovolím si Vaši úvahu zcela obrátit:  Tak jako jsou uživatelé, o nichž vím, že Formicu užívají skutečně jen čas od času, jsou i firmy, které v ní navrhují desky za mnoho milionů ročně (a uvážíme-li cenu zařízení realizovaných na těchto deskách, je to ještě řádově více).  Z důvodu uvedeného v té dlouhé závorce v minulém odstavci bych jim tedy vlastně mohl účtovat více než ceníkovou cenu (a Formica by se jim pořád vyplácela).  Jenže zde je na první pohled ihned patrné, že takhle to nejde.  Proto se mi čistě na základě symetrie (programátoři pořád hledají nějaké symetrie) jaksi zdá, že v opačném případě také dost dobře nepůjde účtovat méně.

Ještě se zastavím u formátů Gerber a Excellon, které (v poněkud jiné souvislosti) zmiňujete:  Snad bych zde měl poznamenat, že libovolné výstupy z libovolné desky může ve Formice každý generovat zcela zdarma -- k tomu poslouží tzv. technologická verze (viz http://www.formica.cz/produkty.html).

A co místo napájecích značek používat Label (PLACE/LABEL)? Pojmenujte si všechny společné propoje (PLACE/ DRAW WIRE) stejným jménem, systém je bude vidět jako propojené i bez napájecích značek.

Součástky v editoru desky a/nebo symboly ve schematickém editoru zkrátka nemusejí přesně odpovídat fyzickým součástkám na desce.  Rozdíly přitom mohou jít oběma směry.  Na jedné straně se třeba upevňovací otvor či rohová značka desky počítá jako součástka (jsou-li jako součástka vytvořeny -- viz např. T_000 až T_200 ve standardní knihovně), na druhé straně lze počet součástek, jak mu Formica rozumí, uměle snížit, a to přinejmenším dvěma způsoby:
  *  Můžete si vytvářet jakési pseudosoučástky či supersoučástky, sestávající z více fyzických součástek (kupříkladu krystal včetně kondenzátorů na zem, relé včetně ochranné diody, LED i s předřadným odporem atd.).  Těm navíc mohou přesně odpovídat i pro ně vytvořené symboly ve schematu, takže vazba schematu a desky nebude nijak porušena.
  *  Již umístěná pouzdra -- všechna či jen některá -- můžete rozdrobit na prvky (příkazem Edit | Change | Explode), takže nebudou ovlivňovat ani počet součástek, ani vývodů.  Vzájemnou konsistenci schematu a desky to pochopitelně poruší (ledaže byste to udělal právě s těmi součástkami, které ve schematu žádnou obdobu nemají) a hlavně si musíte dát pozor, aby se Vám prvky těchto pouzder při další editaci desky nerozpadly.
Dříve či později ovšem takto narazíte na třetí omezení, totiž na maximální počet prvků.  To však leží relativně vysoko, takže např. ve volné verzi může na jednu součástku v průměru připadat až 100 prvků:

Takovéto postupy samozřejmě nelze nikterak doporučovat profesionálům, ale když někdo překračuje omezení své verze jen o pár procent...  Snad bych měl ještě zmínit, že Formica dovoluje nakreslit desku i zcela bez schematu a bez jakýchkoliv knihoven pouzder, přičemž výsledné matrice mohou teoreticky být zcela stejné jako při standardním postupu.  K tomu mohou existovat i jiné důvody, než se vyhnout omezením.  Jednou třeba napíšu i nějaký rychlokurs, jak to nejlépe dělat a jak se odtud popřípadě dostat zpět ke správnému schematu.