kolin napsal:U testu pokusnych verzi nekdy dochazi k vyhlaseni chybneho souboru Layout.cnf, patrne protoze doslo ke zmene poctu polozek.
No, technicky je to tak, že konfigurační soubory mají na začátku signaturu, a jakmile ta nesouhlasí, soubor je odmítnut. (Jestliže souhlasí, ale obsah ne, program se patrně zhroutí. Konfig. soubory jsou binární a zásah do nich by mohl mít podobné následky, jako třeba zásah do *.exe souboru.) Mimochodem, stačí v DOSovském okně zadat type layout.cnf a signaturu uvidíte.
kolin napsal:Neslo by nejak to osetrit, ze pokud v souboru .cnf chybi polozka, program ji jen doplni, namisto toho aby zahodil cely soubor? Myslim ze od poskozeneho souboru je soubor s chybejici polozkou velmi snadno rozpoznatelny..
Popripade pouzit zpetnou kompatibilitu, nebo proces pro preneseni dat ze stareho do noveho formatu....
Myslím, že právě teď to náhodou ošetřené je, a konfigurační soubory nyní mohou být celkem dobře sdíleny mezi testovací a standardní verzí. (Více o tom píšu na jiném místě.) Vím, že s novým konfigurováním může být práce. Jeden uživatel (který se významně podílel na testování řady verzí během vývoje 4.40) si na obnovování svých parametrů dokonce napsal makra.
Nejde však jen o přidávání parametrů, ale i o to, že staré parametry mohou mít v nové verzi širší rozsah přípustných hodnot (časté u přepínačů). Proto přidávání na konec a soubory různé délky obecně nejsou řešením. Až zas bude někdy třeba změnit formát konfig. souborů, zamyslím se, jak to usnadnit, třeba i na nebezpečí uživatele (který by prostě odpovídal za to, že si nebude zkoušet soubor zapsaný testovací verzí přenést zpět do starší). Jednou snad konfigurační soubory budou textové a tyto problémy odpadnou zcela.