Začnu-li schematem, to vypadá, jako kdybyste nakreslil levou část (jeden kanál) a pak ještě ručně kreslil zcela od začátku pravou. Obvykle se však postupuje jinak, již proto, abyste si ušetřil práci s dvojím kreslením a kontrolou, a také třeba z estetických důvodů: Jakmile máte nakreslen a ověřen jeden kanál, nakopírujete si jej (typicky s offsetem číslování 100), a vznikne tím druhý. Ve schematickém editoru systému Formica k tomu můžete užít příkazu Edit / Copy / Block.
No a teď jde o to, zda vytvoříte napřed motiv plošného spoje pro jeden kanál a, jakmile s ním budete spokojen, nakopírujete jej (v tom případě tedy přenesete netlist, např. příkazem Files / Open Layout, ještě před kopírováním schematu, pak vytvoříte plošný spoj jediného kanálu a nakopírujete jej, a nakonec ??? tj. po nakopírování schematu ??? znovu přečtete netlist, tentokrát už jen pro kontrolu; to vlastně je ten paralelní postup ve schematu a zároveň na desce, o němž jsem psal výše), anebo zda si nejprve nakopírujete kompletní schema, a z něj vygenerujete netlist celé výsledné desky.
Kdysi v dobách, kdy nejsložitější dostupnou integraci představovaly transistory a ty navíc mívaly vývody v řadě (např. 101NU70), bývalo zvykem motiv jednoho kanálu na plošném spoji ozrcadlit, aby tak vznikl druhý (samozřejmě za předpokladu, že na desce nebyly potenciometry), takže byste automaticky sáhl po prvním postupu popsaném v předchozím odstavci. Jakmile tam máte operační zesilovače, byly by úpravy nezbytné po zrcadlení samozřejmě složitější, ale pořád ještě můžete vyvinout motiv plošného spoje pro jeden kanál, a druhý vytvořit kopírováním s posuvem (spíše než se zrcadlením).