uplne opusteni stavajici koncepce padu a jine

Odhlédneme-li od otázek kompatibility, věc má podle mého názoru pouze jediné dobré řešení:  Pady identifikovat jmény spíše než dosavadními čísly.  Samozřejmě i ve jménech se mohou vyskytnout konflikty, ale ty lze vždy ošetřit vytvořením nového unikátního jména ve tvaru <jméno typu padu>.<pořadové číslo> nebo <jméno knihovny>.<jméno typu padu> apod. 

??ísla se dosud užívají proto, že jednak by se k zavedení jmen hodila spíše dialogová okna ve stylu exploreru (která ale nejsou dost dobře slučitelná se současným ovládáním makry), jednak (trochu k mému překvapení) o zavedení jmen dosud nebyl příliš velký zájem -- pokročilejší uživatelé si většinou nějak zvykli na číslování a ti ostatní zřejmě tolik nepotřebují typy padů doplňovat, takže na zde diskutované problémy ani nenarazí.

To, co navrhujete Vy (tedy v podstatě anonymní pady), bych považoval za krok zpět.  Je sice pravda, že některé jednodušší systémy to právě takhle mají řešené, jenže pak uživateli v řadě situací chybějí nástroje, jak určit, který typ padu má na mysli.  Na druhé straně je nemyslitelné si každý typ padu vytvářet znovu, kdykoliv jej chce znovu užít, -- SMD pad může snadno mít 2 rozměry (plus případnou excentricitu) na každé ze tří vrstev (měď, maska, pasta) -- takže jej uživatel bude chtít alespoň odněkud okopírovat.  Avšak pokud typ padu nemá žádný identifikátor, půjde na něj nanejvýš ukázat na desce myší, zatímco složitější a efektivnější operace nebudou vůbec padat v úvahu.

Právě proto, že je jen rozpracovaná.  To, že je naprogramovaná nová databáze (dovolující např. otáčení o obecný úhel nebo zrovna ty pojmenované typy pájecích bodů), je málo platné, když nejsou dokončeny editační operace ani systém menu.  Od specifikací bývá k prodejnému programu docela dlouhá cesta.

Něco Vám pošlu e-mailem.

Dobrý den, typy pájecích bodů (padstacky) skutečně již delší dobu činí obtíže, univerzální tabulka společná všem myslitelným knihovnám je pro SMD mimo realitu.  Pojmenované padstacky by byly otázkou zásadně nové verze (viz níže); nějakou dobu už mám rozpracované provizorní řešení, které by při čtení pouzder z knihoven dovolovalo nejen převzetí rozměrů pájecích bodů (které je dosud možné jen ???ručně???), ale i jejich přečíslování tak, aby se odstranily konflikty se stávající tabulkou.  Krom toho, že zatím nebylo kdy to dodělat, má takové řešení své nevýhody vyplývající z toho, že určitý padstack se tím na desce octne v tabulce jinde, než kde byl v knihovně, dokonce nejspíš i na každé desce ???jinak jinde???.  (Oproti tomu pojmenované padstacky mohou některé problémy přinést ve spojitosti s konceptem prostupných součástek ??? viz též http://www.formica.cz/principy.html#180).

Současná verze (např. build 1037) pracuje až s 250 knihovnami.  Kolik byste jich potřeboval připojit?

Zdrojové texty verze 5 jsou už uloženy k spánku poměrně dlouho, pouze si z nich občas vypůjčím nějaký kousek či koncept k dílčím úpravám ve verzi 4.40.  Příčina je hlavně v tom, že zde kupodivu chybí dostatečná poptávka po jejím uvedení; mnoho uživatelů si dobře vystačí i třeba s verzí 4.30, často dokonce i starší.  (Jako určitý extrém ??? a rozhodně spíše nahodilou výjimku než pravidlo ??? bych zmínil včerejší telefonický dotaz uživatele verze 3.50, tedy ještě F. Mravence, v němž jsem poslední úpravy dělal někdy před 20 lety:  Zajímal se o umístění palcového konektoru, ale problém nakonec vyřešil přepnutím rastru, ač by se mu deska byla vešla i do volné verze 4.40.)  Pravděpodobnější je, že časem uvedeme jakožto výsledek evoluce cestou postupných změn nějakou verzi 4.50. 

Navíc ve skutečnosti byla oproti ???oficiální??? verzi ze stránky Download naprogramována již docela dlouhá řada úprav, dostupných i v rámci licenčních certifikátů pro verzi 4.40 ??? stačí si prohlédnout např. toto fórum.  Ono to celé souvisí též s obchodní politikou:  V posledních letech jsou srovnatelné CAD systémy obvykle prodávány s údržbou (maintenance), která ročně typicky stojí desítky procent pořizovací ceny.  Uživatel si tak de facto kupuje nový systém každé dejme tomu tři roky.  U Formiky jsme takto nepostupovali (též proto, že dosavadní upgrady, vycházející v odstupu několika let, se některým uživatelům zdály příliš drahé i za ceny srovnatelné se zmíněnou roční údržbou), jenže pak mohou chybět prostředky, jak podobné úpravy financovat.

Kreslení skrz buffer (bitmapu) je teď ve schematickém editoru stabilně a v Layoutu jsme je zkoušeli také, zatím jen s cílem vyhodnotit rychlost vykreslování.  (Přinese podstatné zrychlení, ne však řádové ??? problémem tam jsou někdy i statisíce segmentů.)  Skutečně jej aplikovat by znamenalo ošetřit ještě desítky různých situací, v nichž deska interaguje s objekty v seznamu ukazatele (tj. ???visícími na cusroru???).

Právě jsem Vám poslal e-mailem odkaz na poslední testovací instalační sadu.

K definicím padů mám jedinou poznámku. Již delší dobu pokud potřebuji nový PAD, vyberu libovolný jiný, ale pokud možno nejbližší takový, který má v obou osách menší rozměr a zbylé rozměry ve všech potřebných vrstvách doplním jako spoje, které spojím se středem PADu. To je nutné jinak by byla hlášena chyba nedodržení izolačních vzdáleností u čar a PADů.
S čím jsem měl teď naposledy problém byly nekruhové prokovené otvory v PADech, protože PAD může mít v podstatě libovolný tvar, ale 'díra' v něm zatím ne, pochopitelně neb je definovaná vrtákem. Zatím to řeším tak, že v nějaké jinak nepoužité vrstvě definuji drážku/y a do poznámek pro výrobu PS napíšu, že je/jsou prokovená/é. Vůbec to není ideální, spíš nevyhovující, ale jde to, zatím. Jsem zvědavý co bude až na to výrobce zapomene a poznámku přehlédne.
Má někdo nějaké jiné lepší řešení? Třeba něco přehlížím a uniká mi elegantnější způsob.