Nastavení hledání

Zdravím,

já používám to, co píše pan Horský. Ve dvou zvolených vrstvách (ale ne z vodivých vrstev a jsou tak obsazené 2 protilehlé, v obou je vlastně totéž) mám prokovené frézování a dávám k tomu popis pro výrobce. Ten ostatně dávám vždy (i když většinou nutný není) a je v něm popis vrstev.

O. Peroutka

Pozor na to, že pokud je schéma stažené z US prostředí, pak je naše síové napětí cca 2x vyšší než jejich a součástky nemusí napěově vydržet namáhání. Je třeba to modifikovat.

Dobrý den,

vzhledem k poznámce o knihovně " Lib_GMElectronic-mil " z 24.3.2017, která je asi moje soudím, že mohu vnést trochu jasno, snad.

V knihovnách pro Layout jsou skutečně pouzdra pojmenována tak, že nemají mnoho společného s typem součástky (jak z označení SO-16 poznat o který integrovaný obvod jde, že). To ani nejde, bylo by tam těch pouzder příliš. Takže tam se nedá součástka poznat ani najít. Byl by to trochu problém, vysvětlím na odporu: RR0805 10k 1% je označení jednoho odporu v nabídce GMe. Ve stejném pouzdře však je nebo může být celá řada hodnot E3,E6,E12 atd. Takže v knihovně Layoutu je vhodné pouzdro jen jednou asi jako GM/SMD0805. GM znamená v jaké knihovně a SMD0805 jaké to je pouzdro. To je však ten jednodušší případ. V mnoha případech je třeba nějaký název zvolit podle typu součástky. To je i případ trimrů (např. TP095 atd). Někde to jde někde ne a co se mi v době tvorby pouzdra jako vhodné zdálo se nemusí zdát jako vhodné někomu jinému a ani mě dneska, ale vzhledem k rozsahu knihoven a provázanosti s knihovnami Schematiku to těžko budu zpětně měnit.
V každém případě pokud zadáte svůj název součástky ve Schematiku pak, pokud je v knihovně, se k této součástce správné pouzdro přiřadí a nemusíte nic hledat. Jde jen o to, zadat ten název součástky do Schematiku a ne do Layoutu. Při zadání ve Schematiku je třeba uvažovat s variantami (mezery a pomlčky atd), které mohou být trochu jinak a ne vždy jsem do svých knihoven všechny možné kombinace dal (příklad - transil 1.5KE33CA nebo 1,5KE33CA).
Teď, k tomu proč Vám ten problém asi vzniknul. Správně by návrh měl probíhat vždy od schématu, generováním sítí (otevření Layoutu) a k návrhu PS (včetně zpětných úprav ve schématu). Nikdy, ani u velmi jednoduchých spojů, by neměl být pouze návrh spoje. Alespoň já si to myslím i když, vzhledem k obsahu diskusí, to vždy někteří lidé zkouší v domnění, že si ulehčí práci. Není to pravda. Výrazně dražší návrhové programy (PADs atd) by Vám tento způsob práce ani nedovolily, protože u nich v Layoutu není možné jednoduchým způsobem pouzdro položit bez toho, že není v síti generované schématem.
Omlouvám se, pokud jsem neporadil očekávaným způsobem nebo to ještě víc zamotal.

K definicím padů mám jedinou poznámku. Již delší dobu pokud potřebuji nový PAD, vyberu libovolný jiný, ale pokud možno nejbližší takový, který má v obou osách menší rozměr a zbylé rozměry ve všech potřebných vrstvách doplním jako spoje, které spojím se středem PADu. To je nutné jinak by byla hlášena chyba nedodržení izolačních vzdáleností u čar a PADů.
S čím jsem měl teď naposledy problém byly nekruhové prokovené otvory v PADech, protože PAD může mít v podstatě libovolný tvar, ale 'díra' v něm zatím ne, pochopitelně neb je definovaná vrtákem. Zatím to řeším tak, že v nějaké jinak nepoužité vrstvě definuji drážku/y a do poznámek pro výrobu PS napíšu, že je/jsou prokovená/é. Vůbec to není ideální, spíš nevyhovující, ale jde to, zatím. Jsem zvědavý co bude až na to výrobce zapomene a poznámku přehlédne.
Má někdo nějaké jiné lepší řešení? Třeba něco přehlížím a uniká mi elegantnější způsob.

Domnívám se, že dnes je již členění knihoven na mil a mm souřadnice (to je význam těchto znaků v názvu) zbytečné. Se současným vnitřním rozlišením Layoutu nedochází k zaokrouhlovacím chybám a bod lze položit do místa, které vyhovuje a je definovatelné v obou souřadných systémech. Pokud by to neznamenalo dost práce, asi bych je dávno sloučil, takhle to však asi skončí tak, že se budou v budoucnu jmenovat Lib_xxxx-1.pcb (místo Lib_xxxx-mm.pcb) a Lib_xxxx-2.pcb (místo Lib_xxxx-Mil.pcb).
Ve starších knihovnách je pouzder méně a také se mohou v novějších knihovnách vyskytovat opravená pouzdra, pokud ve starší knihovně byla nějaká chyba či upřesněné názvy pouzder. Obecně lze však říci, že knihovny jsou velmi podobné.
V novějších knihovnách jsou starší součástky zahrnuty vždy, ale občas jsou i přesunuty do jiné knihovny, případně s jiným (mírně upraveným) názvem, tak, aby bylo jasné z jaké knihovny (výrobce) je. Ne vždycky jsou stejná pouzdra u všech výrobců skutečně zcela stejná. Jedná se sice o drobné změny rozměrů ale u součástek SMD mohou být zásadní, pokud se snažíte ušetřit místo příliš.

Dobrý den,

měl jsem s Layoutem před časem obdobný problém a řešení je v nastavení přístupových práv ve panelu Vlastnosti a tam záložka Kompatibilita u daného programu.

Pravým tlačítkem na ikonu programu v adresáři a vybrat vlastnosti. Nakonec se mi to tam podařilo na Vistách nastavit tak, že program šel spouštět bez požadavku na potvrzení a při ukončení zapisoval do konfiguračního souboru.

Krátce na to mi však havaroval HD a při instalaci jsem se radši vrátil k Windows XP. Bohužel teď si již nepamatuji nastavení ani přesnější postup.
Zajímavé bylo, že Schematik s Vistama podobný problém neměl a choval se stejně jako dříve.

O.Peroutka

Dobrý den,

ještě bych to možná trochu zesložitil dalším požadavkem. Ve většině případů výrobci ještě vytváří potisk na desku PS do kterého slučují vrstvy 21+22 a 1+2. Bylo by vhodné zařadit přepínač který by toto umožnil již při generování. Dne to řeším tak, že vrstvy 21 + 22 (obdobně 1+2) sloučím do jedné vrstvy a pak generuji. Po vygenerování se přes 'UNDO' vrátím k původnímu nebo bez uložení soubor znovu načtu.
To jen na okraj, když už by se změny dělaly, tak nad nimi zauvažovat trochu komplexněji, aby pokrývaly nebo v budoucnosti umožnily pokrýt i tuto možnost.

Dobrý den,

vstoupím též do této diskuze, nebo jsem se na podobné téma již s panem Křivkou kdysi bavil.

Některé součástky mají více vývodů se stejným významem a tyto vývody by pro správnou funkci většinou měly být propojeny. Typickým příkladem jsou například vývody u zdrojů a napájecí vývody u mikrokontrolérů.
Pokud na součástce všechny zobrazím a i zapojím ve schématu, zabírá to mnoho místa a schéma se stává nepřehledné. Pokud všechny nezapojím nebo dokonce nezobrazím nebude správně soubor sítí (* pnl) a tedy nemusí být správně ani PS. Měl jsem tedy návrh řešit to možností, vložit ke každému vývodu seznam čísel odpovídající vývodům pouzdra v Layoutu.
Vytvářet speciální pouzdro, které si ponese informaci o propojení vývodů v nevodivých vrstvách je myslím si nevhodné, protože tyto vývody nemusím na hotovém PS propojit a propojené vrstvy nebudu generovat (nic mně ani neupozorní, abych se do těchto vrstev podíval). Nemám informaci ze souboru *.pnl a vše poté opět nemusí správně fungovat.
Dle mého názoru by to řešila ona možnost, ve Schematiku zadat seznam do čísel vývodů, který se pak přenese i do souboru *.pnl a tedy Layoutu. Otázka zní co se zpětnou kompatibilitou takových součástek ve Schematiku. V Layoutu by problém vzniknout neměl.

S pozdravem Ing. O. Peroutka

Toto by snad šlo i u současné verze následujícím způsobem:
V menu 'C' (Name, Package,...) určit počet sekcí. Např. 3 a všechny mohou být zobrazeny různě. Pro dvě sekce např dioda + cívka relé v jedné součástce o 2 sekcích. Tato kombinace je určitě nesmyslná, ale jde to.
pak se zobrazí pro každý vývod 3 řádky pro zadání čísla vývodu. Pokud se pro každou ze sekcí (naprosto spolu nemusí souviset) využije jiný řádek a v ostatních se nechá 0. Je vývod zobrazen pouze u nenulového čísla. Sekce s '0' přiřazenou k vývodům (tedy nezobrazeným) by se nemohla do schematu položit (je to však žádoucí?). Snad jsem to napsal srozumitelně. Pokud ne, podívejte se do některé z mých knihoven na součástku relé (GM elektronik) nebo IGBT tranzistor FF800... (PW modules) či optočlen v knihovně HP.

S pozdravem O.P.

Pokud by v Layoutu tento příkaz byl, mnohé by to možná u této úlohy zjednodušilo nebo udělalo jednoznačným, i když v podstatě nikomu nechybí.