Nastavení hledání (Stránka 20 z 25)

Požadované chování by bylo možno přesněji specifikovat třeba tak, že se při kopírování množiny pinů (ano, vždy by bylo třeba uvažovat hned o množině) vzájemné pořadí jejich čísel zachová, přičemž se do kopií dosadí nejmenší čísla (ale vyšší než původní), která nebudou v konfliktu se zbývajícím číslováním součástky.  Je to však dost složité a nemusí pokaždé přesně odpovídat tomu, co si uživatel představuje.

Pro podobné i další situace jsem kdysi spíše uvažoval o rozšíření režimu Edit Text (který, jak víte, má další využití také pro editaci názvů a ostatních označení součástek) tak, že by v editoru součástky dovoloval editovat i čísla pinů.  Zdá se mi, že využití by mohlo být širší než u změny funkce kopírování, ale ani tak se to do verze 4.40 asi už nedostane.

Na problém lze pohlížet i z úplně jiné stránky.  Zdroj potíží je obvykle v tom, že uživatel má v kritickém okamžiku označeny ještě další objekty, než si myslí.  Sice stále doporučuji (a většinou píši do maker) na začátku množinových operací zrušit označení (makrem Ctrl-U), avšak ne každý to vždy provede.  S tím by se však možná dalo něco dělat také přímo u kořene, v množinových operacích.  Ale nedívejte se na to prosím jako na náměty míněné zcela vážně.

1) Před časem jsem přemýšlel o tom, že bych vedle Select | Select, Qualify, Unselect, Toggle mohl přidat ještě cosi jako Select | Set.  A už by se příkaz jmenoval jakkoliv, byla by to obdoba Copy... u uživatelských vlajek v menu Tools.  Na rozdíl od Select | Select, který počítá sjednocení stávající množiny označených objektů s dále specifikovanou množinou, by prostě nastavil označení tak, aby se rovnalo té dále specifikované množině.  Asi to je trochu složitě řečeno, ale kdybych např. provedl Select | Set | Conductive, výsledkem by bylo, že by byly označeny právě jen vodivé vrstvy (zatímco označení všeho ostatního by se tím zrušilo).

Obdobně by se mohly rozšířit režimy Mark (Identify), Mark Track, Mark Link a Mark Net.  Tam by mohl Shift-Enter smazat všechno značení a teprve pak označit to, nač ukazatel ukazuje.  (Anebo by se funkce kláves Enter a Shift-Enter mohla prohodit, aby se ovládání více přiblížilo Windows.)  Speciální klávesy * a Ctrl-* by se ošetřily analogicky.

Ale pak jsem to všechno zase zavrhl.  Sice by toto vše šlo celkem jednoduše naprogramovat, ale obával jsem se, že nově přidaná množinová operace by uživatele spíše mátla, a funkcí by byla většinou ekvivalentní stisku jediné klávesy (tj. Ctrl-U) navíc.  (Většinou, ne vždy:  Všimněte si třeba Select | Set | Marked Links.)  Ovšem z hlediska diskutovaného v tomto vlákně by možná neoddělitelnost výběru od zrušení předchozího stála za uvážení znovu.

2) Na úrovni množinových operací by se ale pro řešení diskutovaného problému dala udělat i zcela jiná věc, a sice přidat operaci Select | ... | Visible, která by působila na objekty, jež jsou ve zobrazeném výřezu a zároveň na zobrazené vrstvě.  Pak by stačilo přídat makro např. Shift-Ctrl-U, které by vyvolalo příkaz Select | Qualify | Visible, jímž by se případné zapomenuté označení smazalo.

Je jasné, že LPT klíče časem už nebude kam zapojit.  Má-li někdo tento problém, může se na mne obrátit e-mailem.  Pro mne je obvykle nejjednodušší dohodnout s českým dovozcem klíčů HASP, firmou Atlas, aby mu vyrobila nový USB klíč a prodala mu jej přímo (jsou ochotni prodávat i jednotková množství, cena myslím je 1280 Kč + DPH).  Pak stačí poslat signaturu nového klíče, abych mohl vystavit licenční certifikát (viz též www.formica.cz/licence.html).  Původní LPT klíč bych ovšem rád dostal zpátky.

Pro úplnost je třeba zmínit, že vlákno začalo trochu jiným problémem, a není jisté, zda se ten výměnou klíče za provedení USB pro daný notebook vyřeší.  Je také možné, že budou pracovat jen ty verze Layoutu, které tam fungují dosud.

To je ale řešeno inicializací příslušného pole hodnot (v principu stejnou, jako kdybych jej inicializoval na nuly).  Do těchto dat lze zasáhnout jen na úrovni zdrojového textu.

Ve verzi 4.30 je situace v principu stejná.  Rozdíly jsou jen dva, respektive tři:
1) ??ísla zmíněných vrstev jsou o osm nižší, tedy 15 a 13.
2) Není tam menu Print, takže tisknete skrz menu Artwork a nějaký driver tiskárny, např. WPrinter.dll.
3) Barvy (ale na ty jste se neptal) se nastavují jinde a jiným způsobem.

To by mohlo platit v případě, že by to byl můj kód, který aplikaci spouští. 

Jinak mohu jen doufat, že časem firma Aladdin sama přijde s řešením, které bude bezchybně pokrývat všechny verze Windows (jako tomu také po většinu času doposud bylo).  Zatím však její zástupce doporučuje ošetřovat Windows Vista odděleně.

Chyba v podstatě znamená, že Layout nevidí lokální klíč a shání se proto po síovém (který není také).  Prosím stáhněte si tento soubor: www.formica.cz/files/Layout-p98-env7.zip -- vrací se k ovladačům, které jsme užívali před uvedením Windows Vista a měl by tedy fungovat stejně jako schematický editor.  Pro zajímavost můžete vyzkoušet ještě www.formica.cz/files/Layout-p98-env12.zip (aniž bych jej jakožto zbytečně velký a pomalý doporučoval pro práci).  Také byste mohl uvést, jakou verzi Windows na NB máte.

Též přeji pěkný zbytek svátků.

V současnosti opravdu prohlížeč pouzder sice zobrazí všechna pouzdra se stejným jménem, ale pak při skutečném výběru pouzdra z knihovny během čtení *.PNL souboru neexistuje způsob, jak převážit pevně dané priority knihovních souborů.  I bez úprav by asi bylo možné ve schematu vkládat označení pouzdra ve tvaru <jméno knihovního souboru>.<jméno pouzdra>, které by se dostalo do *.PNL souboru, ovšem Layout by je neuměl najít.  Chování Layoutu by se asi dalo upravit tak, že pokud řetězec v knihovně nenajde a ten obsahuje tečku (nebo nějaký jiný smluvený oddělovač), zkusí jej v tom místě rozlomit a hledat druhou část v souboru, jehož jméno odpovídá první části.  To by zároveň nijak nebránilo tomu, abyste si do knihovního souboru vložil pouzdra se jménem přímo v tom složeném tvaru.  (Otázka také je, proč to nedělat rovnou, protože asi již v okamžiku vkládání víte, že jsou něčím speciální -- jinak byste je dával do základní knihovny.) 

Jestli Váš námět chápu správně, požadoval byste oproti výše naznačenému navíc ještě to, aby se v případě, že pouzdro se jménem ve složeném tvaru (interpretovaným, jak výše uvedeno) neexistuje, hledalo podle druhé části i v ostatních knihovních souborech v pořadí jejich priorit.  Nemohlo by to pak působit nějaký zmatek?

Jde tu pouze o tisk, anebo o návrh desky jako takový?

Popsaný postup předpokládal, že se strana součástek a strana spojů budou tisknout zvl᚝ (to jest strana spojů tak, jak je, strana součástek upravená).  Nepříjemná na tom je hlavně změna logického typu pájecích bodů, tehdy to však asi v zásadě jinak nešlo. 

Dnes verze 4.40 umí omezit výstup (tedy i tisk) jen na označené prvky.  Makro by proto mohlo vypadat takto:

  <Shift-Ctrl-B> "označ užité pady str. B" (
    <Ctrl-U> 
    <Alt-S> <s> <o> <b> 
    <Alt-S> <u> <p> <a> 
    <Alt-S> <s> <r> 
    <Alt-S> <q> <p> <a> 
    <Alt-F> <p> <o> <p> <End> <Enter> <Esc> )

Textovým editorem si jej můžete přidat do svého souboru maker.  Stále však platí, že strany desky bude nutno tisknout samostatně.

Poslední řádka navíc nastavuje způsob tisk pájecích bodů.  Po vytištění si jej nezapomeňte změnit zpět na Files | Print | Options | Pads = Enabled.

Ne, pak by totiž orientace záležela na tom, je-li v knihovně součástka kreslena "na šířku" nebo "na výšku".  Užívá se redukované okénko součástky (tzn. vše minus ty tři nápisy).  Z toho důvodu se také např. orientace nápisu v SO6 a SO16 bude navzájem lišit.

Mimochodem, toto redukované okénko součástky se nepoužívá pro výše diskutované určení středu, a to na základě úvahy, že vývody jsou pevně dané (a tudíž jejich střed lépe odpovídá "skutečnému" středu pouzdra), zatímco do obrysu si mohl návrhář leccos přikreslit.  Samozřejmě existují protipříklady pouzder, u kterých je poloha středu mimo diskusi, a přesto tímto postupem vyjde střed jinde (TO3, TO18...).

To, co ve výsledku ukazuje poslední obrázek, jsem automaticky přidal do testovací verze v archivu na výše uvedené adrese (jen to zatím není ve verzi s omezením 40 / 150).  Vedle toho je tam vše, co jste zmínil, kromě ukládání nastavení grafiky.  To jsem z programu před časem opět odstranil, jednak kvůli nejasnostem v koncepci ovládání, jednak kvůli tomu, že by to vyžadovalo jiný formát konfiguračního souboru.

Poslední změny v testovací verzi mají ovšem sloužit spíše k otestování, nakolik je funkce opravdu vhodná a potřebná (a zda pokrývá vše, co by v dané souvislosti šlo rozumně požadovat), než k testování správnosti programu.  Tak např. kvůli rovnání nápisů je teď v programu zhruba třikrát více kódu, než by muselo být, protože zaintegrovat tam nový kód lépe by vyžadovalo zasahovat do stávajících procedur, s nimiž se prodává standardní verze, což by muselo být otestováno lépe než jen tím, že to někomu funguje. 

Na druhé straně, protože takovéto doplňky zpravidla nezasahují do stávajícího kódu, může asi pokročilejší uživatel tuto testovací verzi jakožto takovou celkem bezpečně užívat i pro běžnou práci.  Pokud se ale zjistí, že některé nové příkazy nedělají, co se od nich očekává, nebo třeba dokonce vedou ke zhroucení programu, bude jedině na něm, aby se jim vyhýbal.

Raději jsem tam přidal další příkaz; někdy by se snad mohl hodit i samostatně.  Krom toho nerad kombinuji ne zcela sourodé věci.  ("Tenkrát vás Freud za 5 marek analyzoval osobně.  Za 10 marek vás nechal, abyste vy analyzovali jeho, a ještě jste si k tomu směli vybrat vždy ze dvou druhů zeleninového salátu.")

Občas to pochopitelně dává poněkud překvapující výsledek (Q1, Q7), a jindy by to možná chtělo trochu dočesat ručně (D5, D8, D10).