Nastavení hledání (Stránka 19 z 25)

Příkaz je v právě vystavené testovací sadě (www.formica.cz/files/Layout-p99-test.zip a www.formica.cz/files/Layout-p99e-test.zip).

Sice by nebylo obtížné to naprogramovat takhle, ale mohlo by to vést k určitým problémům a zmatkům:

1) Spustil by se Layout.exe, s nímž je asociována přípona *.pcb, obecně tedy nikoliv ten, z něhož se knihovna otvírá.
2) Co kdyby uživatel příkaz provedl vícekrát, aniž by knihovnu mezitím uložil?  Editací stejného souboru ve více editorech zároveň by si mohl vytvořit dokonalý chaos.

Je jistě pravda, že podobný zmatek si uživatel může vyrobit již teď, ale myslím, že program by to neměl podporovat.  Raději bych to odložil na dobu, kdy bude Formica umět otvírat více oken s deskami.

Děkuji za námět.  Cesta ke knihovně (zejména v nějakém síovém prostředí) skutečně může být velmi odlišná od cesty k deskám, a přitom v systému dosud nebyl způsob, jak jednou již (pracně) zadanou cestu ke knihovně využít i k jejímu otevření. 

Do testovací verze, kterou brzy vystavím, jsem přidal příkaz Library | Open Library File, jímž lze knihovní soubory otvírat podobně, jako příkaz Files | Recent Files otvírá naposled užité.  (Kombinovat jej s příkazem Library | View by se tolik nehodilo, také proto, že jsou-li knihovny v paměti, jména souborů jsou jen na některých řádkách podmenu.)

Jest otázkou, zda příkaz patří spíše do menu Library, anebo Files.  Ostatně jelikož se mi koncepčně nehodil ani do jednoho z nich, kdysi jsem o něm jen vlažně uvažoval a pak ponechal stranou.  Ale jeho praktické výhody by mohly převážit tu estetickou vadu, že buď menu Library bude také otvírat soubory (což by správně mělo dělat jen menu Files), anebo se menu Files bude zabývat i knihovnou (od čehož by tam mělo být pouze menu Library).

Nojo, pro mne je po této odpovědi zas docela obtížné si ujasnit, co vlastně mám vysvětlovat.

V programu jsou (velmi zhruba řečeno) tři logiky výběru operandů:

1) U operací s jedním objektem (což může být prvek nebo součástka) je operandem to, co je detekováno ve druhé řádce.  Detekce se řídí nějakými pravidly a přepínači, které v tomto vlákně ponecháváme všechny stranou.

2) V tomto vlákně jde především o operace s okénkem či blokem (jiné označení téhož), tedy o ty, které jsou vyvolávané z Edit | Window | ....  Pro ně platí trochu jiná logika.  Objekty jsou operandem tehdy, když jejich souřadnice leží v okénku a
   2a) přepínač Edit Invisible Elements of Window = On;
   2b) nebo jsou viditelné, tj. jsou prvkem na zapnuté vrstvě nebo takový prvek obsahují;
   2c) respektive (a analogicky), v takových těch nových režimech Move Layer... atd. jsou prvkem -- nebo mají prvek -- na vrstvě ukazatele.
Speciálně, u operací s blokem však nikdy nerozhoduje, zda jsou operandy ve druhé řádce detekovány.

3) U operací s množinou je operandem vše, co je označené (lze-li na to operátor rozumně aplikovat).  To sem opět tak docela nepatří, poznamenávám to jen pro úplnost.  Samozřejmě i označené objekty mohou být na zhasnuté vrstvě nebo mimo zobrazený výřez, o čemž byla zmínka někde výše.  Ale s diskutovaným přepínačem to nemá nic společného.

Ve druhé řádce okna skutečně jsou součástky detekovány i v případě, kdy není vidět žádný jejich prvek.  To může působit potíže např. v režimu Drag Component na oboustranně osazené desce s SMD.  Jakmile se vyjasní výchozí problém, mohu se ostatně podívat, jak konsistentně s ním ošetřit i detekci "neviditelných" součástek (nedetekovat je nikdy, detekovat jen dle stavu stejného přepínače...).

Ale co se týče operací s blokem, diskutovaných v tomto vlákně, "neviditelné" (by detekovatelné) součástky z nich mohou být tím přepínačem Options | Editor | Edit Invisible Elements of Window vyňaty -- prosím vyzkoušejte si.

Jistě je trochu hloupé reagovat na svůj vlastní příspěvek, ale nezbývá mi než poukázat na mezeru v testovaném řešení:  Jsou to samostatné otvory.  Ty takto nejsou považovány za viditelné pro žádnou kombinaci zobrazovaných vrstev (protože na žádné vrstvě nemají plošku), a to bez ohledu na to, zda jsou fakticky viditelné čili nic (což závisí i na měřítku a prazích zobrazování, ale také na tom, zda pájecí bod má otvor nenulového průměru). 

Jinými slovy, bylo by kolem toho ještě všelijaké programování, a tím více bych uvítal zpětnou vazbu, zda je řešení opírající se o uvedený přepínač v principu vhodné či alespoň použitelné.

V knihovnách dodávaných s verzí 4.30 bohužel podobné diskrepance byly, dokonce i u celkem běžných tranzistorů.  Přitom nešlo o chyby (ale nanejvýš o nekonsistence vůči nějakým nepsaným pravidlům) v jednotlivé knihovně symbolů nebo pouzder, nýbrž v jejich vzájemné vazbě.  V určitou dobu bylo také pouzdro TO92/mod interpretováno jako pouzdro s opačným číslováním (a pod tímto jménem v knihovně pouzder žádné nebylo); když potom uživatel to "/mod" odstranil, kolektor a emitor se mu prohodily.

Na Váš e-mail zasílám základní knihovnu pouzder z verze 4.40, vyexportovanou zpět do formátu 4.30.  Rozdíly však spíše jsou v knihovně symbolů.

Příkaz Zoom | Zoom Marked jsem teď přidal do poslední testovací verze (www.formica.cz/files/Layout-p99-test.zip a www.formica.cz/files/Layout-p99e-test.zip).  Je tam ostatně i přepínač Options | Editor | Edit Invisible Elements of Window, diskutovaný výše v tomto vlákně.

Dobrý den, možná bych pro začátek vyzkoušel jednu věc:  Některý z těch souborů ve Windows přejmenujte (např. na neco.pcb), a zkuste otevřít znovu.  Dejte prosím vědět, zda to pomohlo.

Desky si nechává osazovat automatem stále více uživatelů, a proto snad bude vhodné se podrobněji zastavit u požadavků, které z toho vyplývají -- jednotliví výrobci se v nich totiž od sebe příliš neliší.

Požadavek lze v programu Layout snadno splnit tím, že se do příslušného rohu položí počátek relativních souřadnic (a ty budou v době generování aktivovány). 

Pochopitelně je výhodné umístit značky co nejdále od sebe -- to asi není třeba vysvětlovat.  Možná ale stojí za připomenutí, jak je to se souřadnicemi.  V programu Layout značka musí být vytvořena jako součástka (jinak by se její souřadnice vůbec nedostaly do souboru), a sice pokud možno tak, aby tyto dva body splynuly v jeden:

1) bod, který se generuje do souboru jakožto souřadnice značky;
2) bod, který se opticky (a intuitivně) jeví jako střed značky.

Dobře použitelná se jeví např. značka OSAZ, užívaná firmou Papouch.  Můžete ji převzít z knihovny vystavené na stránce www.formica.cz/knihovny.html.

Tvar (je ostatně i mezi těmi, které jsou uvedené na stránce, na niž odkazujete) se mi zdá pro zaměření ideální.  (Naopak třeba ty trojúhelníky se mi tam jeví z mnoha hledisek zcela nevhodné.)

Program Layout defaultně užívá formát CSV (např. pro Excel), kde jako oddělovač slouží tabulátor.

Program Layout si připojuje knihovnu Partlist.dll, pokud je umístěna do stejného adresáře.  Její zdrojový text je součástí instalační sady verze 4.40.  Potřebné změny lze provést v něm (a pak jej znovu přeložit).

Defaultně však jsou generovány všechny součástky.  Označit se dají v editoru, přičemž příznak zvýraznění se objeví jako hvězdička v příslušném sloupci výstupního souboru.  Právě označení může posloužit k odlišení součástek SMD.

Stranu defaultně rozlišují řetězce "TOP" a "BOT" v posledním sloupci výstupního souboru.

Budu-li mít chvilku, snad časem k tématu připíšu více.

Ano, to je on.  Nedorozumění možná bylo v tom, že soubory jste tam viděl hned od počátku, jen neměly to označení (tj. úplné jméno včetně přípony), které jste očekával.

Odpověď se sice do fóra o schematickém editoru moc nehodí, ale je tak jednoduchá, že ji sem snad mohu dát.

K základnímu nastavení autorouteru pro jednovrstvé desky stačí tento příkaz.

Na desce http://www.formica.cz/files/TM-u.PCB si můžete vyzkoušet, jak router funguje.  Od routeru byste však neměl čekat zázraky -- jednak byl vyvinut primárně jako dvouvrstvý, jednak samozřejmě ne každá deska je v jedné vrstvě vůbec propojitelná.