Nastavení hledání (Stránka 15 z 25)

No, možná bych řekl, že u součástek ve výchozí poloze záleží relativně ještě tak nejméně na tom, kolem jakého středu je otáčíte -- stejně je budete ještě přesouvat.  To kdybyste si na desku již rozmístil dejme tomu tisíc diod, a polovinu omylem obráceně...

Snad by se to dalo řešit rozšířením menu Edit v souvislosti s náměty Ing. Peroutky v tomto vlákně: http://www.formica.cz/forum/viewtopic.php?id=156 .  Nevím ovšem, kdy se k tomu dostanu.

Dobrý den, děkuji za příspěvek.

Ani já nejsem obchodník (ačkoliv Formicu mohu prodávat také přímo a občas to i skutečně dělám), a navíc toto fórum je určeno k diskusi technických otázek, nikoliv obchodních (viz též http://www.formica.cz/forum/misc.php?action=rules).  Proto bych se rád pokusil odpovědět Vám především z technického hlediska.

Na ceně nižších verzí Formiky má bohužel dost velký podíl cena hardwarového klíče.  Ta je 1280 Kč + DPH, kterou amatérovi již nikdo neproplatí.  Ohlédnu-li se zpět, je zřejmé, že těžiště důvodů, proč klíče užíváme, leží v historii.  (Možná je v tom i určitá neskromnost, vzpomenu-li si, jak mi v roce 1990 kdosi nabízel ke zkopírování -- jakožto dle jeho mínění praktickou věc -- mou vlastní utilitku pro práci s češtinou, která se k němu nějakými cestami dostala.  Kdyby se však podobnými cestami tehdy šířil i F. Mravenec, nyní bych se se vší pravděpodobností zabýval něčím jiným a Formica by zřejmě vůbec nevznikla.)  Dnes ale není vyloučeno, že časem budeme nějakou menší verzi prodávat bez klíče.

Sám se vždy cítím dost nesvůj, mám-li Formicu prodat někomu, o kom předpokládám, že ji použije jen k nevýdělečným účelům.  Návrhový software má uživateli vydělávat, a u velké většiny uživatelů to opravdu dělá.  Není-li užíván pouze příležitostně, jeho pořizovací cena je přitom jen malým zlomkem celkových nákladů na vývoj desek.  (Stačí ji porovnat s osobními náklady na návrháře.  Možná bych tu ještě poznamenal, že představíme-li si dva návrhové systémy, z nichž jeden umožňuje např. o 10 % efektivnější práci než ten druhý, jednoduchá kalkulace ukáže, že právě z důvodu osobních nákladů vychází při jen trochu pravidelnějším využívání ten méně efektivní systém i zadarmo drahý.)

Teoreticky by asi bylo možné zavést vedle standardních a výukových licencí ještě nějaké nevýdělečné (podobně jako jsou např. u Eaglu).  Možná k něčemu podobnému jednou dojde.  Ale dovolím si Vaši úvahu zcela obrátit:  Tak jako jsou uživatelé, o nichž vím, že Formicu užívají skutečně jen čas od času, jsou i firmy, které v ní navrhují desky za mnoho milionů ročně (a uvážíme-li cenu zařízení realizovaných na těchto deskách, je to ještě řádově více).  Z důvodu uvedeného v té dlouhé závorce v minulém odstavci bych jim tedy vlastně mohl účtovat více než ceníkovou cenu (a Formica by se jim pořád vyplácela).  Jenže zde je na první pohled ihned patrné, že takhle to nejde.  Proto se mi čistě na základě symetrie (programátoři pořád hledají nějaké symetrie) jaksi zdá, že v opačném případě také dost dobře nepůjde účtovat méně.

Ještě se zastavím u formátů Gerber a Excellon, které (v poněkud jiné souvislosti) zmiňujete:  Snad bych zde měl poznamenat, že libovolné výstupy z libovolné desky může ve Formice každý generovat zcela zdarma -- k tomu poslouží tzv. technologická verze (viz http://www.formica.cz/produkty.html).

Dobrý den, z programátorského hlediska není nijak obtížné tam příkazy pro zapnutí a vypnutí všech vrstev přidat (přičemž by ovšem zapomněly stávající nastavení).  V počátcích Formiky jsem to však neudělal, protože jsem se obával případu, kdy si začátečník vypne všechny vrstvy a bude pak na desce desorientován či ztratí jakoukoliv představu, co se mu tam vlastně děje.  (No a od té doby až dodnes to po mne nějak nikdo nechtěl.)  Zapnutí všech vrstev se vzdáleně podobá stávající příkaz Set Defaults, který ovšem mj. vnutí i "tovární" barvy.

Osobně by se mi jakožto uživateli líbilo mít tam nějaké další kvalifikátory -- např. povolit vše / horní polovinu vrstev / dolní polovinu vrstev / jen vodivé / jen nevodivé / jen vrstvu ukazatele (a tu třeba i dynamicky -- každá změna jeho vrstvy by překreslila obrazovku).  Co by bylo (těmito kvalifikátory) povolené, by se však kreslilo pouze tehdy, je-li ve stávajícím pravém sloupci On.  Co naopak povolené není, ale přesto tam má On, by se navíc mohlo volitelně kreslit nějakou jednotnou tmavošedou, která by neodváděla pozornost, ale poskytovala alespoň základní orientaci.  Potíž je pouze v tom, že pro řadu lidí jsou podobné věci jaksi přítěží a vlastně by je od Formiky spíše odrazovaly.

Přepnutí aktuální vrstvy jednou klávesou opět není obtížné naprogramovat.  Zkusím to přidat do nejbližší testovací verze.

Dovolil bych si ještě upozornit na vlákno http://www.formica.cz/forum/viewtopic.php?id=17 .  Tam se hledalo cosi podobného, ovšem s tím, že pohledy na desku byste si připravil předem a důraz by byl kladen na snadnost (pozdějšího) přepínání mezi nimi.

Jestliže toto vlákno po téměř půldruhém roce opět vyplynulo na povrch díky odkazu kolina v jiném vlákně, poznamenal bych zde, že kružnice byly mezitím ošetřeny v pokusné verzi, již někteří mají k disposici.  Až zas budu vystavovat nějakou testovací verzi (viz též http://www.formica.cz/forum/viewtopic.php?id=159), úprava se tam objeví.

Paradoxně je to právě (zde poměrně hrubá) aproximace kvadrantu osmiúhelníkem, která pomáhá ošetřit situace, v nichž např. potřebujete vést svislý (a stejně tak i diagonální) vodič co nejblíže kolem kružnice, jejíž střed může v jedné či obou osách ležet mimo rastr (tedy právě ty, na něž jsem poukazoval o dva příspěvky výše).  Prakticky vzato se tím problém vyřešil sám od sebe, zatímco veškerá snaha o vyšší přesnost by jej zde naopak odhalila v celé šíři.

Dobrý den, jsem teď na cestě do zahraničí, takže mám trochu omezené možnosti se tím efektivně zabývat.

To je podivné, takhle na dálku to na mne působí dojmem, že se buď pokoušíte knihovnu pouzder připojit ke schematickému editoru, anebo v souboru s uvedeným jménem omylem máte něco jiného než pouzdra.

Tuto možnost, pokud jde o program Layout, lze snadno vyloučit tím, že si zaregistrujete asociace přípon (*.pcb apod.) s prohlížečem:  Spustíte LayoutD.exe (jako ikonku má bílé, červeně orámované F) a v něm stisknete klávesy Alt-O - I - A a příkaz Open Layout pak zkusíte znovu.  (Zpět vše dostanete analogickým postupem z programu LayoutE.exe.)

Dobrý den, jaksi tak povšechně bych řekl, že záleží na tom, z kterého hlediska správnost posuzovat -- zda funkce odpovídá názvu příkazu, zařazení na dané místo menu, anebo symetrii a konsistenci soustavy množinových operací či tomu, co by systém měl umět, a již pod jakýmkoliv jménem příkazu.

Představte si, že máte desku, kde jsou pájecí body typu N užity jednak v součástkách, jednak jako prokovky, a Vy chcete mít označené právě ty v součástkách (abyste je pak mohl hromadně změnit na jiný typ).  Nejjednodušší postup zřejmě bude označit typ N příkazem Select | Select | Pads | One Type, a pak užít Select | Qualify | Components | All.  Zde mi tedy stávající chování příkazu připadá žádoucí.

??ekl bych, že zdrojem nelogičnosti, na kterou poukazujete, je to, že označením součástky se ve Formice rozumí jednou označení jejích prvků, jindy zas příznaku (neviditelného, krom v 2. řádce okna), že součástka jako taková je označena -- vždy podle toho, co se zrovna lépe hodí.  Snažil jsem se vymyslet to tak, aby množinové operace i přesto (či právě takto) fungovaly jako celek rozumně.  Požadujeme-li, aby příkaz Select | Select | Components | All označil (navíc viditelně) součástky tak, jak je uživatel chápe a vidí, pak asi je z hlediska logiky a vzájemné symetrie množinových operací Select a Qualify potřebné, aby se příkaz, na který se ptáte, choval popsaným způsobem.

(Ze zmíněné symetrie operací mimochodem vyplývá také to, že zcela stejné pájecí body můžete stejně dobře označit i "obrácenou" dvojicí příkazů, totiž Select | Select | Components | All, a poté Select | Qualify | Pads | One Type.  Přitom právě takováhle symetrie podstatně zvyšuje intuitivní použitelnost množinových operací, podobně jako třeba komutativní zákon v aritmetice.  Totiž, umím si představit, že běžnému uživateli slova "intuitivní použitelnost množinových operací" asi znějí značně ironicky a někomu třeba i vyplavují adrenalin, ale ono ve skutečnosti stačí na počátku pochopit jen malý kousek určité abstrakce, a zbytek člověku přejde do krve právě kvůli těm symetriím.)

Naopak, kdybych důsledně rozlišoval mezi označením součástky a označením jejích prvků, uživatele bych tím nutil jednak určité operace dělat "poslepu", jednak užívat příkaz Select | ... | Components | Marked, a navíc -- aby to celé bylo použitelné -- bych zřejmě musel přidat příkaz, kterým se označení součástky přenese na její prvky (ledaže by se užívalo makro, které uvádím dole).  Příliš důslednosti může někdy být na škodu.

Kde však je jádro potíží, ilustruje např. to, že z obrázku ve skutečnosti není vůbec patrné, které součástky jsou vybrány -- záleží to na vlajce, které si uživatel obvykle příliš nevšímá, a příkazy Select | ... | Components | All také ne (spíše jí vnucují nějakou hodnotu).  Pokud by ty pasivní součástky např. měly skrytý text (hodnotu, jméno pouzdra) někam odsunutý, také by nebyly označené, ačkoliv tak vypadají.

Mimochodem, pro zvýraznění právě jen označených součástek by šlo užít např. takovéhoto makra, které jejich označení "začistí" tak, jak zřejmě požadujete:

  <Ctrl-F10> "zvýrazni označené souč." (
    <Alt-S> <u> <p> <a> 
    <Alt-S> <u> <l> <a> 
    <Alt-S> <u> <a> <a> 
    <Alt-S> <u> <t> <a> 
    <Alt-S> <s> <c> <r>)

Asi bychom neměli zapomínat, že celé barvení netlistu je v testovací verzi právě z toho důvodu, že je již od počátku řešeno provizorně, tedy pomocí uživatelských vlajek.  (Systémové řešení by zřejmě vypadalo spíše tak, jako zmiňuje pan Dubecký.)  Uživatelské vlajky oproti tomu provizorní nejsou, do testovací verze se dostaly jen z toho důvodu, že se neukládají do *.pcb souborů (kamž je zas nelze dosud přidat kvůli zpětné kompatibilitě formátu) a do "oficiální" verze těžko mohu přidat cosi, co nemá plnou podporu.

Více o tom, co lze (a nelze) od testovacích verzí čekat, píšu zde: http://www.formica.cz/forum/viewtopic.php?id=159 .   Mimochodem, také si říkám, zda bych neměl ve fóru udělat trochu úklid a všechna témata ze sekce Dotazy a náměty k programu Layout, která nakonec vedla k doplnění nějaké funkce do testovací verze, přesunout o dvě sekce níže.

Že to nebudete chtít takhle dělat mi bylo jasné, jinak bych program prostě přeložil s výše uvedenou několikařádkovou změnou a poslal Vám jej, což by mne stálo méně času, než se zde o tom rozepisovat.  Jenže na druhé straně jsou ty dosavadní čtyři uživatelské vlajky součástí pole (většinou) interních vlajek, implementovaných v jednom integeru, a já bych se musel podívat, jak je přeskupit, aby se mi tam ještě nějaká vešla.  Nevejde-li se, musel bych program upravovat více, a do provizorního řešení se mi zas nechce tolik investovat.

Mimoto bych řekl, že 15 barev zas tak snadno nerozeznáte od sebe.  Stačilo by osm?  (Také by se netlist dal kreslit širší čarou -- pomohlo by to někomu?)

Příklad:  Máte zemnicí spoj, k němuž jsou připojeny analogové i číslicové součástky.  Všechny ty číslicové si označíte nějakou vlajkou.  Pak by se Vám všechny vzdušné spojky mezi analogovou a číslicovou zemí mohly zobrazovat odlišnou barvou (protože by příslušná vlajka měla u každé z nich jinou hodnotu na jednom jejím koncovém pinu než na druhém).

Možná nějaký úhlový konektor, kde se mi přirozené místo pro popis zdá být ve středu řad vývodů, zatímco střed po zahrnutí upevňovacích otvorů mi připadá jaksi náhodný.  (Také bych musel přidávat novou metodu pro výpočet nového typu středu.)

Tohle by se asi udělat dalo, otázka však je, zda by to někomu něco řeklo.  Mám dojem, že ani ten seznam rozdílů v pouzdrech nikdo moc nečte.  (Seznam chybějících pouzder ano, s těmi prostě musí něco udělat.)  Zvýraznění by mohlo mít výhodu v tom, že by na desce bylo hned vidět, čeho se změny týkají.

Ještě (trošku stranou) malá poznámka o poznamenávání:  Poznamenat lze i pomocí Ctrl-Ins (do schránky) nebo Ctr-Alt-W (do souboru), stejně jako v každé tabulce (jakož i menu) Formiky.  Opisovat netřeba.

Asi bych tam mohl vytvořit menu plné parametrů Pad number nnn, s hodnotami Ponechat a Převzít ze souboru.  To není takový problém.  Problém spíše je pustit uživatele k tomu, aby si desku v době existence tohoto menu mohl prohlížet všemi nástroji, které tam na to jsou.  Ale i pro uživatele je problém přenést si textovou informaci, kterou právě obdržel, na pady na desce, které tam vidí graficky.

Naopak jakmile jsou pájecí body, jejichž rozměry se mají přečíst, již zvýrazněny, zbytek je snadný pro uživatele i pro program:  Už teď tam na to je příkaz (resp. nastavení parametrů).  Samozřejmě načtením ani nenačtením se konflikty neodstraní, jsou-li již přímo v čísle typu padu (užitého na staré i nové desce).

Tohle už nějakou dobu je i moje idea, nejen pro tuto situaci, ale zejména při čtení z knihovny.  Zkoušel jsem ji diskutovat s některými uživateli, ale jejich názor byl spíše ten, že by to do tabulky rozměrů vnášelo chaos.  Pravdou jest, že takováto idea je dost protichůdná snaze uživatele si tabulku udržovat sám: pak mu do ní zkrátka nesmí zasahovat nikdo jiný (natož automaticky).

Neuspěl jsem (zřejmě z podobných důvodů) ani s myšlenkou na příkaz, který by u označených padů změnil jejich typ a zároveň popis rozměrů tohoto typu v tabulce přenesl (okopíroval) o zadaný displacement na jiné posice.  Příklad:  Na desce mám PadA a PadB, oba typu 20.  PadA si označím, zadám displacement 100, a výsledkem bude, že PadA se změní na typ 120 a jeho rozměry (tj. rozměry typu 120) se v tabulce okopírují z položky 20 do položky 120.

V rámci možností testovací verze postupujete zcela správně.  Program Vám o obecný úhel nedovolí otočit stávající součástku, a to především ze dvou důvodů:

  1) Operace je nevratná.  Tím nemám na mysli, že by k ní neexistovalo undo, nýbrž to, že v důsledku zaokrouhlovacích chyb nemusíte dalším otočením o nějaký doplněk do celistvého násobku 90° (např. dalším otočením o stejný úhel s opačným znaménkem, abych to nepsal tak složitě) získat původní pouzdro, nýbrž v obecném případě poněkud jiné.  (Podobně také např. otočením pouzdra o 11° a pak o 22° obecně dostanete něco trochu jiného než otočením o 33° v jediné operaci.)  Proto jsem chtěl trochu podpořit, aby původní pouzdro někde (v knihovně či přímo na desce) zůstávalo co nejdéle neporušené.

  2) Protože rotace součástek na desce kolem jejich středů neexistuje (jak jsem zmínil výše), nejsou ve standardní verzi programu Layout ani procedury, které by tyto otáčené součástky (a již o násobek 90° nebo o obecný úhel) odpojily z databáze a poté do ní zatřídily znovu.  Jsou-li však otáčeny v seznamu ukazatele, mohu užít procedury ze standardní verze.  Samozřejmě naprogramovat lze leccos, ale spíš než odstraňovat dílčí nedostatky nouzového řešení (a tento dle mého názoru zdaleka není hlavní -- horší jsou problémy s nekruhovými pájecími body, zejména těmi hranatými) se mi zdá lepší investovat programátorský čas do čistého řešení obecných rotací v nějaké příští verzi.

Před nějakou dobou jsem sestavil ukázkový soubor, demonstrující užití transformací v menu Tools, zejména právě rotací.  Můžete si jej prohlédnout zde: rotace2.pcb, případně zde: rotace2.pdf.  V rychlosti jsem z něj také udělal dva výřezy.  ??asem bych asi měl něco napsat ještě o menu Tools jako takovém.