Nastavení hledání (Stránka 14 z 25)

Něco takového by se ostatně možná uplatnilo i v programu Layout:  klávesa Shift by mohla zahrnout i prvky a součástky, které nejsou v okénku celé.  Toto chování by se ale dostalo do konfliktu s dříve zvažovanou možností, že by užitím klávesy Shift bylo kopírované či přesouvané okénko uchopeno za střed.  Ledaže bychom se v první větě zajímali o stav klávesy při vložení prvního rohu okénka a v druhé u druhého.  Ale jestli by to vedlo k přehlednějšímu ovládání, to opravdu nevím -- každé přetěžování funkcí kláves má někde hranici.

Dobrý den, to rozhodně je dobrá připomínka, už jsem o tom také kdysi uvažoval.  Tedy, přesněji řečeno, uvažoval jsem o čemsi trochu jiném, totiž o zadávání celkové délky řady pinů.  (Při jejím umísování by se pak interpolovalo do stejného základního rastru, jinak to ostatně ani nejde.)

Druhotnou motivaci by takovéto řešení mělo v tom, že člověk občas narazí na katalogové listy, v nichž nominální rozteč sousedních pinů není vůbec uvedena, pouze její horní a dolní mez.  (Co si vzpomínám, stalo se mi to např. s integrovaným Graetzovým můstkem jakéhosi obskurního výrobce, a možná ještě jinde.)  V takovém případě člověk neví, jaké číslo tam má vlastně napsat, i pokud má k disposici neomezenou přesnost.

Podívám se, co by se z těchto dvou možností dalo naprogramovat lépe (zřejmě ta zvýšená přesnost, jinak bych tam asi musel implementovat vkládání obou možných hodnot, jak rozteče sousedních pinů, tak i celkové délky) a přidám do nějaké příští testovací verze.

Zvýrazňování označených a částečně označených chybějících spojek jsem před chvilkou přidal do té pokusné verze, na niž jsem Vám posílal odkaz v pátek.  Musím říci, že dost pochybuji, že to takhle v textové formě bude k něčemu dobré, ale na druhé straně stačilo připsat jen pár řádek kódu, takže proč to nezkusit?  Případným dalším zájemcům mohu poslat stejný odkaz, ale základní dojem si asi lze vytvořit již z obrázku -- zřejmě ani není třeba vysvětlovat, co nově doplněné značky znamenají:

Ještě bych se však měl zastavit tady -- přesněji řečeno, měl jsem to udělat hned na počátku vlákna:

Možná jsem totiž příliš zdůrazňoval barvení netlistu.  Efektivnější bude označit konce všech chybějících spojek (Select | Select | Pads | Pins in Rats' Nest), pomocí uživatelské vlajky spočítat logický součin tohoto označení s piny na zmíněném netu (označenými v režimu Mark Net) a pak tyto piny najít na desce příkazem Jump To | First Marked / Next Marked.  Makra jsou k tomu ideální nástroj.

Možná bych měl zmínit ještě pár jemností, na něž lze narazit v souvislostech s "ekvivalentními" piny (čímž rozumím vývody interně propojené v reálné součástce), diskutovanými v tomto vlákně.

Ve skutečnosti je jediný celkem dobře řešitelný případ ten, který zmiňuje Ing. Peroutka, totiž případ, kdy požadujeme, aby všechny ekvivalentní piny byly zapojeny.  Tam stačí, aby všechny piny byly uvedeny v *.pnl souboru, a program Layout ani nemusí vědět, že vlastně jsou v součástce již propojeny.  Požadavek může být vyjádřen ve schematu, za tu cenu, že v symbolu součástky budou všechny piny rozkresleny a vodič ve schematu je propojí.

K popisu této situace by mohla také existovat jakási zkratka, kdy jeden vývod zakreslený ve schematické značce by reprezentoval více čísle pinů.  Jenže -- spíše pro zajímavost a čistě teoreticky -- představme si případ, kdy tuto součástku chceme užít, aniž bychom takovýto "supervývod" zapojovali.  Samotné užití symbolu by však vedlo k tomu, že by *.pnl soubor obsahoval vzájemné propojení těchto ekvivalentních pinů (aniž by byly připojeny kamkoliv dál), což je oproti tomu, co jsme doopravdy chtěli, zjevně nadbytečné.

Opačný případ jsou (zde rovněž zmíněné) součástky, z jejichž ekvivalentních pinů stačí připojit jeden (ale hodilo by se jich zapojit i více).  Pro popis této situace neexistuje dnes ve struktuře netlistu nástroj, lze ji však popsat speciálním pouzdrem obsahujícím propojku v nevyužité vodivé vrstvě.

Jako příklad si zde často volívám starodávné pouzdro TO-3.  Na spoustě desek jej můžeme považovat za zapojené, připojíme-li alespoň jeden jeho upevňovací otvor, přitom by ale nebylo na škodu připojit oba, kdekoliv to lze pohodlně udělat.  Zřejmě však nechceme připustit, aby např. lineární stabilizátor v pouzdře TO-3 dělil zem na desce na dvě části.  Jinými slovy, ke zbytku netu lze připojit jeden či oba ekvivalentní vývody, ale v druhém případě musejí být na desce propojeny navzájem.  Nevím o návrhovém systému, který by takovouto jemnost uměl vyjádřit (čímž vůbec nechci tvrdit, že neexistuje) a ve Formice mne nenapadá žádný způsob, jak toto popsat v knihovnách.

Ještě daleko lepší příklad je však ten nesmyslný symbol P-1720, který zmiňuje pan Vít.  Pro pohodlí čtenáře sem přidám jeho obrázek:

Pravděpodobně se, včetně očíslování vývodů, do knihovny kdysi dostal překreslením z katalogu GM bez nějakých bližších úvah.  Je to jen laciné tlačítko se dvěma páry ekvivalentních pinů uspořádaných zhruba do čtverce.  Piny jsou asi zdvojeny především pro dosažení lepší tuhosti.  Když ale chceme zapojit maticovou klávesnici na jednovrstvé desce, dvojice pinů můžeme s výhodou využít v roli drátových propojek, což je v naprostém protikladu k tomu, co jsem o odstavec výše napsal o pouzdře TO-3.

Jenomže totéž tlačítko mohu jindy chtít užít tak, že budu spínat bit nějakého vstupního portu na zem.  Kdybych tedy měl v knihovně popis vyjadřující požadavky z předchozího odstavce, užitím takového tlačítka na desce by ji Layout považoval za správně zapojenou i tehdy, kdy by rozdělilo celý zemní vodič na dvě části -- což bychom si s pravděpodobností blížící se jistotě nepřáli.  Jediným východiskem zde proto je kreslit symbol tlačítka právě tímto zdánlivě nesmyslným způsobem, a nechat na návrháři, a jej ve schematu propojí právě tak, jak potřebuje.

Takhle obšírně jsem se zde však rozepsal též z toho důvodu, že v pozadí je skryta celková koncepce Formiky -- udržovat vnitřní representaci schematu i desky co možná jednoduchou a dobře pochopitelnou, což návrháři dovolí popsat problém srozumitelně pro obě strany -- a zdálo se mi, že ekvivalentní piny jsou dobrý příklad dovolující ilustrovat, k jakým záludnostem se lze také snadno dostat, pokud se pokusíme základní nástroje rozšířit.

Dobrý den, píšete-li, že pouzdro umíte vytvořit, pak už stačí jej pod odpovídajícím jménem vložit do nějakého knihovního souboru *.pcb (strukturou podobného těm knihovnám, které jste si nainstaloval spolu s Formicou) a tento knihovní soubor si připojit pomocí příkazu Library | Add File(s).  Samozřejmě se předpokládá, že ze schematu se na pouzdro odkazujete výše zmíněným jménem.

Dobrý večer, pro jistotu bych měl asi zdůraznit, že jakmile by se to udělalo takto:

Layout bude desku považovat za úplně zapojenou pouze v případě, že budou zapojeny všechny piny -- v současné syntaxi *.pnl souborů není nástroj, který by dovoloval popsat, že z nějaké množiny pinů stačí zapojit pouze jeden.  To tedy není ještě to, co pan Vít původně požadoval, ale také to ovšem není ve sporu s užitím speciálního pouzdra s předpropojenými piny.

Aha, už vám asi rozumím.  Problém je zřejmě v tom, že chcete vyrobit jednovrstvý plošný spoj, ale vodiče máte na horní straně desky (nejspíš tedy nejsou červené, ale modrozelené).  Jde-li o tento případ, nejlepší asi bude opravit desku tím, že zadáte Select | Select | All Elements a pak Edit | Change | Swap Layers.  Poté by mělo stačit tisknout jen stranu A.

Dobrý den, pan Křivka je teď v zahraničí, proto se Vám pokusím nějak odpovědět já (ačkoliv jsem v zahraničí také).

Automatické propojení stejnojmenných skrytých napájecích vývodů zrušit nelze (stejně jako byste nemohl zrušit propojení stejnojmenných labelů).  Můžete si však vytvořit alternativní grafickou podobu symbolu, která místo skrytého napájení bude mít další viditelné vývody, uložit symbol do lokální knihovny a použít.  Trochu více byste o tom našel v nápovědě, např. v kapitolce "Grafická podoba".

Kdyby snad někdo chtěl vyloučit testování vzájemné kolize nápisů, může k tomu využít další schopnost Formiky, totiž testování kolize množiny označených prvků oproti zbývajícím.  (Tou označenou množinou by zde zřejmě byly pady.)  V praxi ale nebývá problém v tom, že se označilo i něco málo navíc -- tam uživatel během tří vteřin pohledem zjistí, že mu to nevadí --, nýbrž v tom, že se nesmí nic přehlédnout.

Tomu dost dobře nerozumím, jak se zde liší neodmaskovaný nevrtaný pad od vodiče?

Není problém si na určité vrstvě nastavit jiné minimální vzdálenosti -- jmenovitě asi Pad to Line na vrstvě nepájivé masky; kdybyste si tam však zvýšil i Pad to Pad, musel byste zřejmě testovat množinu proti množině (viz výše), protože mezi pady milimetrové mezery asi nebudou. 

Nojo, když to vezmete dostatečně obecně, po doplnění pár materiálových konstant by teoreticky šlo počítat impedanci mezi libovolnými dvěma body na vodiči.  Numerické metody, které se k tomu užívají, však nejsou zrovna jednoduché a do Formiky je sotva budu přidávat, nehledě na to, že netuším, kdo by ji pak zaplatil.

Samozřejmě máte pravdu, že potřebujete-li spojit dva body vodičem s dostatečně nízkou impedancí, samotná podmínka minimální šířky k tomu nestačí, stejně jako nestačí samotná podmínka maximální délky.  Ale jejich kombinace by už dala správnou postačující podmínku.  (Mimochodem, nikoliv podmínku nutnou -- uvědomíme-li si, že v současné Formice bývá rozlévaná měď řešena tenkými spojovými čarami, které se však navzájem překrývají.)

Nové logické typy (jak se jim ve Formice tradičně říká; v jiných systémech se často nazývají padstacky) či tvary pájecích bodů si můžete vytvořit v menu Dimensions | Pad Shapes.  Je vhodné užít čísla typu, u něhož je co možná malé riziko, že se dostane do konfliktu s nějakým jiným (např. v okamžiku, kdy budete přebírat pouzdra z cizí knihovny).  Předpokládejme, že si vyberete třeba typ 201.  Nejjednodušší bude, když si do něj příkazem Dimensions | Pad Shapes | 201 | Get Dimensions | 45 přenesete rozměry podobného (i když zcela jinak velkého) pájecího bodu pro SMD, a ty si pak upravíte v menu Dimensions | Pad Shapes | 201 | Layers.  Stačí je přitom změnit jen na vrstvě 14, rozměry na vrstvě 15 (pro nepájivou masku) se od nich odvodí automaticky.