Nastavení hledání (Stránka 13 z 25)

Z obrázků je patrno, že užíváte rastr 0,025 mm, což mi u takhle jednoduché desky nepřipadá odůvodněné.  (Mimochodem, kupodivu většinou -- až po jistou hranici -- platí, že deska vypadá tím lépe a jemněji, čím hrubší rastr užijete.)  Prosím zkuste pro rozlévání třeba 0,125 mm (lze zapnout i pomocí makra Alt-8).

Jednoduše.  V menu Files | Print | Layer Colors & Sides si pro příslušnou vrstvu nastavíte Rejected.

V zásadě je to dědictví z dob, kdy bylo běžné pájet horní a dolní stranu desky různými technologiemi, které tak u stejného pouzdra mohly vyžadovat různé rozměry pájecích bodů.

Děkuji za námět; ve skutečnosti pan Dubecký myslím již před časem přišel se zcela stejným.  Pokud se tedy v tomto vlákně neobjeví námitky, Opposite Type zřejmě v příští verzi bez náhrady zruším, jak o tom již hezkou dobu uvažuji.  Rozměry pájecího bodu na opačné straně desky pak budou jednoduše dány zrcadlením.

Dobrý den, protože knihovna schematických symbolů a knihovna pouzder jsou navzájem nezávislé soubory, existenci pouzder pro symboly Formica ve schematu nekontroluje v době jeho kreslení, ale až v okamžiku automatického výchozího rozmísování pouzder na pracovní ploše pro návrh desky.  Přitom např. symbol "C" je v knihovně úmyslně bez předem přiřazeného pouzdra -- návrháři dovoluje kreslit schema, aniž by se musel ihned starat o skutečné provedení kondenzátoru (jehož pouzdra se pak v realitě mohou objemově lišit třeba o čtyři řády, od 0603 až po veliké elyty).  To ale jen na vysvětlenou; teď se podívejme, co s již nakresleným schematem.

Nejčistším řešením ovšem je schema nyní upravit tak, aby v něm údaje o pouzdře odpovídaly nejen nějakým pouzdrům existujícím v jejich knihovně, ale přímo těm, která si na desce přejete mít.  K tomu ve schematickém editoru můžete vyvolat příkaz Edit | Edit Text / Component a pak postupně klikat na součástky, jejichž pouzdra chcete vložit či upravit.  Pokaždé se objeví menu Edit Component, v němž změníte hodnotu parametru Package a změnu potvrdíte příkazem Exchange.

Takovouto volbu správných pouzder si můžete podstatně zjednodušit po instalaci prohlížeče pouzder (http://www.formica.cz/forum/viewtopic.php?id=75), popisovaného v citovaném vlákně.

Druhá možnost by byla spokojit se s nepřesným schematem, na desku ručně umístit (např. příkazem Place | Component | Get Package (by Name)) jednotlivá chybějící pouzdra z knihovny (přičemž těmto součástkám budete dávat stejná jména, jaká mají ve schematu), a pak znovu načíst netlist příkazem Netlist | Load Netlist.

Dejte mi prosím vědět, zda se tímto problém vyjasnil; můžete mi také zatelefonovat.

Formica je skutečně napsaná v Delphi, avšak problém není přímo v nich, nýbrž v grafickém rozhraní GDI, které užívají.  To je na novějších Windows (Vista a 7) už jen emulované, což bohužel má výše popsaný dopad na rychlost.  Na těchto Windows by rychlejší práci dovolila rozhraní GDI+ a/nebo Direct2D.  Není nijak nemožné (a dokonce ani příliš obtížné) kreslit skrz tato rozhraní z Delphi; Direct2D je v posledních Delphi 2010 navíc přímo podporováno.

Velká potíž je však v tom, že tato rozhraní sice na jedné straně podporují všelijaké pěkné a užitečné efekty, třeba alpha blending čili transparentní vykreslování vrstev nebo anti-aliasing, to jest vyhlazení okraje objektů výpočtem barvy jeho hraničních pixelů, na druhé straně ale již neumějí ty jednoduché a elegantní efekty, které byly v GDI.  Následkem toho už např. nelze OR-ovat barvy tak, jak to dělám při vykreslování jednotlivých vrstev desky.  To je velmi nepříjemný problém, jelikož OR je komutativní operace (díky čemuž nezáleží na pořadí kreslení vrstev), a toho využívám kupříkladu při updatování částí okna po editacích.  Užití  GDI+ i Direct2D by proto vyžadovalo celou grafiku Layoutu zásadně předělat.

Děkuji za návod, popisující co a jak ve Windows 7 popřepínat; myslím, že bude užitečný i ostatním.

Když se teď pokusím shrnout všechny požadavky, které se v tomto vlákně dosud vyskytly, zdá se mi, že by vlastně stačilo v programu udělat dvě úpravy:

  1)   Délku "extenze" prodloužit z dosavadních 8 znaků dejme tomu na 15 (jinak se totiž do ní Vaše řetězce nevejdou).
  2)   Bude-li "extenze" začínat smluveným speciálním znakem, ve jméně výstupního souboru potlačit jméno desky (čímž lze dosáhnout výsledných jmen přesně dle požadavků z výchozího příspěvku tohoto vlákna).

Prosím podívejte se, zda tím skutečně jsou všechny prakticky zajímavé požadavky vyřešeny.

To se mi právě příliš nezdálo, protože já pro jedinou desku běžně zadávám Go opakovaně (a výstupy si přitom prohlížím nějakým nástrojem).  (Mluvím však teď o výstupech obecně, nejen o Gerberu.)  Proto se mi příliš nelíbila představa, že v té situaci bych musel tolik věcí potvrdit, příp. znovu zadat, a nepoplést.

No jo, jenže kdy přesně by se ty dialogy měly vyvolávat?

Je ten první obrázek stejná deska, co teď máme v galerii hned na začátku? 

Pokud ano (typové číslo se mi zdá stejné), lze si tam též prohlédnout, jak tato deska vypadá ve Formice (http://www.formica.cz/galerie/Triton.zip) a jak vypadá její dokumentace (http://www.formica.cz/galerie/Triton.pdf).

Dobrý den, takováto možnost ve Formice existuje již po řadu let -- skoro bych řekl, že od nepaměti, alespoň pokud jde o moji chabou pamě.

Počty vrtáků jednotlivých typů lze přidat jako excellonský komentář přímo na  konec vrtacího souboru -- prosím vyzkoušejte si parametr Files | NC Drill | Driver Parameters | Excellon Format = Extended + Table.  Kupodivu je tam uváděn i celkový součet.

Konec souboru pak typicky vypadá nějak takhle:

X024445Y038034
X024445Y035494
T130
X031303Y038669
X054163Y038669
T320
X069657Y023175
X023175Y023175
X023175Y065593
T0
M30
M47     TOOL STATISTICS:
M47     =======================
M47     Tool   Count   Diameter
M47     -----------------------
M47     T40       67    0.40 mm
M47     T80       54    0.80 mm
M47     T100      36    1.00 mm
M47     T130       2    1.30 mm
M47     T320       3    3.20 mm
M47     -----------------------
M47     Total    162

V širším kontextu mne dotaz vrací k úvahám, zda by po těch letech nebylo vhodné změnit defaultní nastavení driverů, excellonský např. právě v hodnotě tohoto parametru nebo v defaultní tabulce nástrojů -- dnes se běžně užívají virtuální, odstupňované po 0,05 nebo 0,1 mm.  To vše sice může být (a v tomto případě též je) v konfiguračním souboru,  zkušenosti však ukazují, že chvíli trvá, než po něm uživatel sáhne. 

Podobně by asi šlo zamezit části možných nedorozumění, kdyby se drivery nejmenovaly RS274X.dll a Gerber.dll, nýbrž (se stejnými funkcemi) Gerber.dll a RS274D.dll.

Dobrý den, standardní postup je užít příkazu Library | Add File(s).  V případě, že se u některých užitých pouzder nedostanou na desku správné rozměry pájecích bodů, můžete si je pak z knihovního souboru přečíst příkazem Files | Read File Sections.