Nastavení hledání (Stránka 11 z 25)

No jo, osud...  Dva základní požadavky asi byly jasné, totiž mít tam více předem připravených kompletních nastavení grafiky a moci mezi nimi jednoduše přepínat (mimo jiné i kolečkem myši).  Ale když si pročtete toto velmi dlouhé vlákno, v detailech ovládání jsme se nakonec neshodli, a tak jsem celé řešení z testovacích verzí opět vyňal.  V nejlepším případě (a s určitým úsilím) bych mohl kdesi archivované rutiny zabudovat zase zpátky, popřípadě se i zamyslet nad jejich trochu pružnějším ovládáním -- ale žádné mne tehdy nenapadalo.

Dobrý den, pokud Vám správně rozumím, jde Vám jen o obdélníkové plochy.  V tom případě je asi zdaleka nejjednodušší je "obkreslit" okénkem: příkazem Place | Window kolem nich umísovat okénko (stačí začít, tj. umístit první roh -- není nutno si případné dříve nastavené okénko zničit umístěním druhého rohu).  V průběhu umísování vidíte aktuální rozměry a plochu okénka (ve čtverečních milimetrech).

Alternativně, pohodlněji  a přesněji, v testovacích verzích Layoutu můžete označit celou desku (nebo třeba jen její rámeček v libovolné vrstvě), a potom příkazem Tools | Window | Set around Marked nastavit okénko kolem označených prvků.  Jestliže pak užijete příkaz Place | Window, ještě před ručním umístěním prvního rohu [nového, zbytečného] okénka vidíte rozměry a plochu toho původního, které Vás zajímalo.

To zřejmě je docela užitečný nápad.  Zkusil jsem to teď takhle naprogramovat a během weekendu Vám pokusný Layout.exe pošlu (možná tam totiž mezitím přidám ještě něco dalšího).  Snad je ta úprava docela neškodná, ale pro zachování zpětné kompatibility by to možná chtělo změněnou funkci zapínat nějakým novým přepínačem.

(Přesně vzato, teď to nastavuje nejbližší vyšší / nižší viditelnou vrstvu modulo 24, je-li viditelná vůbec nějaká; jinak o jedničku vyšší / nižší, ale opět modulo 24.)

Ctrl-+ / Ctrl-- ostatně nemění jen vrstvu ukazatele, ale popřípadě také vrstvu přesouvaných či kopírovaných prvků (jsou-li všechny na jediné).  Z toho důvodu je jejich funkce trošku přetížená a asi by nebylo radno se v ní vrtat přespříliš.  Ale toto se zdá být v toleranci.

V principu by to asi možné bylo, ale je dost pracné ošetřit, aby takto zviditelněná vrstva opět zhasla při nové změně vrstvy ukazatele.  Zajímal by mne názor ostatních uživatelů, zda by takováhle úprava opravdu stála za úsilí.

Dobrý den, samotný přenos instalace z WXP na W7 nemohl tuto změnu způsobit.  Matrice vytištěná na tiskárně byla ve verzi 4.30 chápána jako prostředek pro amatérskou či domácí výrobu desek, a v tom případě je výhodnější mít ve středech pájecích bodů jen otvor o (malém) jednotném průměru, který slouží pro vedení špičky vrtáku při ručním vrtání desky, než tam mít výsledný průměr otvoru.  (Také proč?  Uživatel zde desku stejně odvrtá, a již s mědí nebo bez ní.)

Pro verzi 4.30 snad tehdy existoval jakýsi speciální driver WPrinter.dll, ale po těch devíti či více letech se už nepamatuji, co přesně dělal (možná jen inverzní tisk?), a dnes bych jej nerad hledal a zkoušel.  I pokud si Formicu 4.40 nechcete koupit, mohl byste z ní také užívat "technologickou verzi" (viz http://www.formica.cz/produkty.html), v níž jsou možnosti tisku daleko širší.

Ve verzi 4.40 je to stejné.  Protože dialogové okno (které je součástí Windows) má tendenci doplňovat příponu, náš kód druhou příponu zas odstraňuje.  (V opačném případě byste si mohl naopak přát desku uložit jako pokus.txt, a uložila by se pokus.txt.pcb .)  Možná se nad tím někdy ještě zamyslím, ale čisté řešení to asi nemá.

Což o to, přesně o tomhle jsem uvažoval už dávno.  Potíž nastává při přepínání vrstev pomocí Ctrl-+ a Ctrl--:  Kdybyste takto procházel "skrz" vypnuté vrstvy, muselo by se celé okno překreslovat při každém stisku jedné z těchto kláves, což by mohlo pěkně zdržovat.  (To jest, zdržovat uživatele; naprogramovat to takhle by mne opravdu mnoho času nestálo.) Ale asi bych mohl zvážit doplnění přepínače, jímž byste si toto chování zapnul na vlastní odpovědnost.

V souvislosti s přepínáním pohledů ( http://www.formica.cz/forum/viewtopic.php?id=17 ) jsem uvažoval příkaz či přepínač, jímž byste mohl obarvit všechny (zobrazované) vrstvy krom té právě aktivní šedivě.  (Tím byste získal přehled, v jakém místě desky pracujete, ale ostatní vrstvy by příliš nerušily.)

Naopak kreslit některou vrstvu přes ostatní by byl problém, protože celá grafika je naprogramována na předpokladu, že se vrstvy OR-ují dohromady; v takovém případě totiž nezáleží na pořadí kreslení objektů.

Přepnout se do vrstvy, v níž texty jsou (zřejmě Ctrl-S), pak F8, ukázat na něj a odtáhnout.

Dobrý den, protože, jak mi mezitím píšete, soubory vygenerované novým driverem u vašich výrobců prošly bez potíží, vystavuji jej zde pro potřebu také ostatních uživatelů: ExcPlus.zip.  Změny jsou tři:

1) Tabulka průměru nástrojů (generovaná na začátku souboru ve všech formátech krom Excellon Format = Standard) obsahuje pouze skutečně užité vrtáky.
2) Statistika nástrojů (což je jen komentář za excellonskými makry M47) může být přesunuta na začátek souboru (Excellon Format = Table + Extended) nebo jeho konec (Excellon Format =  Extended + Table) .
3) Předdefinovaná tabulka nástrojů obsahuje virtuální nástroje odstupňované po půl desetině milimetru od průměru 0,2 mm do 5 mm, odtud po desetině až do 9 mm.  T-kódy těchto nástrojů přitom vyjadřují průměr, takže např. virtuální vrták 3,45 mm má T345.  (Samozřejmě si však i nadále můžete sestavit vlastní tabulku v sekci Tools konfiguračního souboru; postup je popsán v manuálu.)

Nový driver v zásadě stačí připojit příkazem Files | NC Drill | Load Driver a pak už jen zadat rozumnou toleranci (tj. zřejmě +/- 50 tisícin mm) v menu Files | NC Drill | Options.  Na desce nesmí být více než 200 000 děr, což v praxi sotva bude vadit.

Aha, on tam ten konfigurační soubor totiž asi má příponu .f4k (původní se dostávala do konfliktu s něčím v operačním systému).  Prosím nakopírujte si jej tam a pak mu změňte příponu na .cnf .

Pouzdro se musí nějak jmenovat.  Pod tímto názvem je uložíte do knihovního souboru v programu Layout (např. do souboru Lib_imperial.pcb, ale vhodnější je si pro svá pouzdra vytvořit samostatný knihovní soubor a ten si přidat do knihovny příkazem Library | Add File(s)).

Ve schematickém editoru pouzdra nevytváříte, pouze se na ně odkazujete pomocí výše zmíněného názvu.

Dobrý den, tabulka je až na konci ze dvou důvodů:  Jednak jsem si nebyl jist, zda nějaký technologický program nezkolabuje na makru M47, takže jsem jej raději zařadil až na místo, kde už jsou otvory přečtené, jednak kvůli protokolu užívanému při komunikaci s dll v okamžiku generování začátku vrtacího programu dll počty nástrojů ještě nezná.  Z téhož důvodu také nemůže z hlavičky pásky vynechat nepoužívané vrtáky.

Podívám se, co by se s tím dalo udělat -- dll by si mohla nějaký počet otvorů ukládat do vyrovnávací paměti a celý vrtací program vygenerovat až v okamžiku, kdy od programu Layout dostane pokyn jej ukončit.

Vyexportovat popisy rozměrů typů pájecích bodů celkem není nijak obtížné, stačí si příslušný knihovní soubor otevřít v programu Layout, zobrazit tabulku rozměrů pájecích bodů příkazem Dimensions | Pad Shapes a pak ji exportovat pomocí Ctrl-Ins do schránky nebo pomocí Ctrl-Alt-W do souboru.  Jelikož je jako oddělovač sloupců užit tabulátor, vznikne tím docela pěkný .csv soubor, který lze bez problémů otevřít v nějakém spreadsheetu.  Pro zajímavost uvádím začátek tabulky ze standardní knihovny:

Protože poslední sloupec uvádí počty výskytů na desce (resp. zde v knihovně), lze si pohodlně udělat představu, jaká čísla logických typů jsou v kterém souboru reálně užívána.

Dobrý den, nepoužil jste tam náhodou PDF.dll pro Layout?