Výroba DPS
Několik doporučení pro výrobu desek
Využití skutečných možností systému Formica samozřejmě předpokládá výrobu plošného spoje u specializovaného výrobce. Tomu je třeba předat příslušné údaje o desce. Hlavní problémy jsou zde dva:
Nelze předem dopodrobna říci, jak. Má-li být zachována flexibilita systému co do technologie desky (která může sahat od jednovrstvých desek po např. šestivrstvé, s vnitřními inverzními vrstvami, frézovaným obrysem, dvěma potisky, nepájivými maskami, šablonami pro pastu a lepidlo, oboustranně osazované automatem) i co do přizpůsobení se technologickým možnostem výrobce, mohou se detaily optimální spolupráce lišit mezi různými technologickými třídami desek a mezi jednotlivými výrobci.
Právě tato část systému Formica není a v principu ani nemůže být WYSIWYG. Do souborů, které generujete pro výrobce, není příliš vidět. Ani při znalosti příslušných řídicích jazyků nelze vždy bez dalších informací říci, jak budou výrobcem interpretovány.
Pro zadání matrice dávejte přednost formátu RS-274X, kdykoliv jej výrobce umí zpracovat. Ten nejenže zahrnuje úplný popis užitých clonek, ale vyhnete se tak i jejich emulaci (rozkreslováním pomocí clonek z pevně daného clonkového kotouče fotoplotteru), která mj. komplikuje případné vytváření programu pro tester.
Podobně používejte rozšířený formát Excellon, kdykoliv jej výrobce umí přečíst. (Nastavíte jej přepínačem Files | Artwork | Driver Parameters | Format = Extended.) Tím totiž spolu s vrtacím programem předáváte také tabulku průměrů nástrojů. Knihovny systému Formica přitom předpokládají, že tyto průměry odpovídají výsledným průměrům otvorů, nikoliv vrtáků (které v okamžiku vytváření knihoven nejsou známy; přírůstek je závislý na technologii).
Vždy zachovávejte konfigurační soubory (*.Cfg). Ty obsahují úplné údaje o způsobu generování souborů a mohou být zajímavé i pro výrobce, jenž v nich dokáže najít popis použitých clonek a vrtáků.
Je-li to možné, prohlédněte si soubory, které jste vygenerovali, některým nezávislým nástrojem, jakým je např. GCPrevue společnosti GraphiCode.
Deska potřebuje jakési technologické okolí; tvoří jej převážně střihací a sesazovací značky. Provedení těchto značek je nutno konzultovat s výrobcem DPS. Námi doporučované značky najdete v knihovně LIB.PCB pod označením T_*.
(SMT) Matrice šablony pro pájecí pastu má analogii s matricí pro nepájivou masku. Pouze místo kladného inkrementu v menu Files | Artwork | Options | Increment je nutno nastavit inkrement záporný a vybrat jen pájecí plošky pro povrchovou montáž. Doporučená tisková plocha má podle druhu pasty a tloušťky šablony cca 70%-80% plochy příslušné pájecí plošky.
(SMT) Při tvorbě matrice šablony pro lepidlo doporučujeme použít volné vrstvy "3" a "12", kde lze definovat lepicí plochy pod jednotlivými součástkami.
Pro vytvoření matrice k výrobě síta pro potisk je nutná konzultace s výrobcem. Zvlášť důležitá zde je informace o tloušťce síta, z níž se odvozuje minimální šířka čáry, kterou ještě lze tisknout. Obecně platí, že minimální šířka tištěné čáry musí být 1,2-násobek tloušťky síta. Pro běžnou tloušťku síta kolem 180-220 mikrometrů lze použít čáru pro potisk cca 0,25-0,30 mm.
V řadě případů je nejsnazším řešením předat výrobci přímo soubor desky (*.PCB), který obsahuje veškerou informaci o požadovaném plošném spoji a naopak nic nepředpokládá o zvolené technologii.